Vrah [mavy]

4.

Něco mě tíží a kvůli tomu se nemohu hnout ani svalem. Je mi horko.Těžko se mi dýchá, kvůli tlaku na hrudi, jako by na mně ležel mamut. Nevzpomínám si, že bych si domů koupil mamuta.

Otevřu oči a spatřím ouška černější než noc s slámově zabarevnými vlasy . Tak moment! Černé uši a blond vlasy? Martin na mně leží!

,,Martine slez ze mě!" vydám ze sebe těžce. On se jen líně zavrtí a jako na potvoru mě zalehne ještě víc.

,,Martine vstaň, uděláš ze mě marmeládu." zkusím ho ze sebe dostat dobrovolně. Úspěšně mě začíná štvát a to je teprve ráno.

,,Vždyť nejsem tak těžký," namítne s hlavou zabořenou do mé hrudi.

,,Ty slone, okamžitě ze mě vystřel!" zvýším hlas a zkusím se vysvobodit, ale on je pro mě živá klec. Nemůžu se zvednout z postele.

,,Ale já nechci a chybí mi chobot, takže slon nejsem." zamumlá ospale. Tak buď je tolik pitomý nebo se mě urputně snaží vytočit a velmi se mu to daří.

,,Tobě chybí i mozek. Slez ze mě nebo si pořídím psa," začal jsem mu vyhrožovat. Z jedné kamerové nahrávky je jasně vidět, že psy nemá zrovna dvakrát v lásce.

,,Když neslezu, ty nevstaneš," zahuhlal  chytře a upřel na mě svůj pronikavý pohled. Zblízka má nádherné zelené oči. Je v nich neposedná jiskra života. Když si představím, že ta jiskra mohla navždy vyhasnout...je to smutné.

,,Proč jsi smutný?" optal se náhle a tím mě vytrhl z myšlenek. Zapomněl jsem, že on taky vycítí jak se cítím já.

,,Nejsem smutný," zatloukám pravdu.

,,Hele já vím, že lžeš. Určitě víš, že poznám každou náladu kohokoli," upozornil mě. Škoda, že to nespolknul. Říkat mu důvod fakt nechci, už teď se projevuje jako velký tlučhuba.

,,Hm...a teď padej ze mě." nekompromisně jsem poručil.

,,Fajn," konečně uposlechl a já se mohl nadechnout. Cítil jsem se jakobych vstal z mrtvých.

Vstal jsem z postele a řádně se protáhl. Prošel jsem kolem skříně se zrcadlem, kde jsem mimochodem spatřil cosi podobnému duchovi - sebe, a rozhodl se připravit snídani. Vzal jsem z lednice dva jahodové jogurty a ze špajzu dva měkké rohlíky. Vše jsem položil na stůl a zavolal na Martina.

Nic se neozvalo. Otočil jsem se zpět k lince a přemýšlel co bude k obědu. Už je deset hodin, a proto bych měl začít něco vařit. Co třeba rajskou omáčku? Chutná mu vůbec? A mám v lednici knedlík? I když, ten je tam vždycky.

,,Kde máš lžičku?" optal se mě hlas u ucha. Leknutím jsem sebou trhnul a vyjekl. Vždyť jsem ho neslyšel přijít! Prudce jsem se otočil a pohlédl do brčálově zelených očí. Je tak blízko.

,,Cože?"

,,Ptám se, kde ukrýváš lžičky." zopakoval slova bez hnutí. Nasadil svůj poker face a upíral na mě nicneříkající pohled.

,,Jsou v šuplíku vedle dřezu. Jsou tam všechny příbory." objasnil jsem a odvrátil tvář. Je mi divně když stojí tak blízko.

,,Aha, díky," poděkoval a bez zvuku chůze si vzal lžičku a pustil se do jogurtu a ukusoval k tomu rohlík.

Jak se může pohybovat tak tiše? Nějak se mi nechce věřit, že by byl duch nebo se prostě vznášel nad zemí. Na druhou stranu je to profesionální vrah, tak co se divím. Například ta "myší chůze", to se musel naučit kvůli vraždám. To ovšem také znamená, že se k obětem mohl přibližovat tiše, a aniž by to stihli postřehnout je zabije. Zajímavá taktika. Co dalšího se o něm ještě dozvím?