Vrah [mavy]

5.

Nakoukl jsem opatrně do uličky. Přesvědčil jsem oči o tom, že tam vidím a naježily se mi všechny chlupy, když jsem to spatřil. Dvě skoro dvoumetrové gorily (ne doslova, prostě chlapi) drželi malou neko a řezali ji ucho. Její slzy se leskli více než diamant a byly plné bolesti. Musím něco udělat.

Když se ozval další bolestný křik tlumený roubíkem, vstoupil jsem do uličky. Jakmile si mě ti dva všimly, odstoupily od neka a nezaujatě si mě prohlíželi. Cítil jsem řádnou dávku alkoholu smíchanou s cigaretami. Fuj.

,,Hele není to ta vražedná číča?" zeptal se opile první. Já ti dám číča! Vypadám snad jak holka?!

,,Jo, máš pravdu čéče." odsouhlasil ten druhý.

,,Vy monstra. NECHTE JI BÝT!" zařval jsem a rozběhl se k nim. Možná to bylo tou skleničkou,ale pocítil jsem nával adrenalinu a prvnímu odvážně vrazil vší silou pěstí. Spadl na zadek, ale mezitím se na mě vrhl ten druhý s nožem v ruce. Bravurně jsem se mu vyhl a podkopl mu nohy. Spadl a pustil nůž, který odletěl někam do pryč. Zezadu mě najednou popadl první a začal mě škrtit. Nemohl jsem se nadechnout a zvedl mě do vzduchu. Trhal jsem sebou a snažil se všemožně vytrhnout, ale jeho ruce jsou jak ze železa. Hlasitě sípám a lapu po dechu. Hýbat sebou po chvíli přestanu a naprosto se uvolním. Zadržím zbytek kyslíku v plicích a čekám, jestli udělá tu chybu.

Pustil mě tvrdě na zem. Myslím, že jsem narazil hlavou na ostrý kamínek. I přes pulzující bolest ze sebe nevydám ani hlásku a bezvládně na zemi ležím dál.

,,Ten moc nevydržel" podotkne první. Druhý to asi jen odkýve, nic totiž neřekne.

Opatrně pohnu rukou a podepřu se. Ti dva jen ohromeně a opile čumí. Rychle se přetočím a ve zlomku vteřiny skočím na toho co mě škrtil. Kousnu ho do krku a trhnu hlavou směrem vzhůru. V ústech se mi rozlije pachuť krve a teď už oběť pode mnou zaječí bolestí. Vyplivnu utržený kus masa a rozpřahuji se, abych mu jednu vrazil. Někdo mě však chytne pod paží a třískne se mnou o zem. Hlavou mi proletí blesk bolesti.

,,Ty jsi m-m-monstrum," vykoktá pokousaný mnou. Z krku se mu řine spousta krve a vyděšeně na mě zírá. Třese se jako osika.

Ten druhý mě začne kopat do boku a do břicha. Bráním se ranám co to jde, ale i tak jich dost schytám. Strašně to bolí a párkrát to schytám i do obličeje. Jestli ho někdo nezastaví, rozkope mě!

,,Okamžitě toho nech, nebo střelím," ozve se pevný a nekompromisní hlas, zrovna v pravou chvíli. Snaživě natočím hlavu k hlasu a nevěřím svým očím. Stojí tam Kája se zbraní v ruce a s odhodlaným výrazem ve tváři.

,,Stejně není nabitá, tak nemachruj Micko," řekne sebejistým hlasem. Kája na to neřekne nic, jen máchá ocasem ze strany na stranu a sklopí uši dozadu. Takhle naštvaného jsem ho ještě neviděl. V tom mě opět kopne někde v místě žaludku. Bolestně zaskučím a stočím se zpět do klubíčka.

Uličkou se ozve výstřel a ten , co do mě kopal, se chytne za rameno a zařve bolestí. Kája nehne ani brvou a ve tváři má neměnící se chladný pohled.

,,Padáme," řekne ke svému komplici a pomůže mi se zvednout ze země. Od krve má celý krk a je mu vidět kus masa a chybějící kůže. Pomalu se sunou od nás až zmizí za rohem.

Kája ke mně dojde, skloní se a nadzvedne mi mikinu i s tričkem. Naskakuje mi husí kůže ze zimy i z jeho dotyků a u toho párkrát zasyčím bolestí. Jeho prsty mě částečně šimrají a zároveň uklidňují. Kéž by to dělal častěji.

,,Jedem do nemocnice," oznámí a pomáhá mi vstát. Už chci protestovat, ale on mi položí prst na rty. Podívám se mu do očí. Vidím v nich starost a strach. To z něj taky cítím a dost silně. On se o mě bál. Je to hezký pocit.