Slytherin Girl

4.

Sluneční svit v pokoji vystřídala tma a paprksy měsíce. Když holky usnuly, zvedla jsem se z postele, potichu se převlékla z pyžama a vyšla směrem k Astronimické věži. Vyšlápla jsem poslední schod a koukla se směrem k zábradlí, stála tam mužská silueta a já se neodvážila přiblížit. Postava se ke mne začala přibližovat a já už poznala o koho jde.

"Frede.. Proč jsi mě sem vytáhl?" zívla jsem a koukla mu do očí

"Potřeboval jsem tě vidět je to pro mě těžký kolem tebe projít jako by jsme se vůbec neznali..."

"Vždyť jsme se tak domluvili.. Já to chápu, ale umíš si to představit? Všichni by se na nás dívali jako na pitomce.. " odpověděla jsem mu.

"Né všichni ne.. Jen lidi ze Zmijozelu.." ušklíbnul se.." Jestli se za mě stydíš tak mi to řekni rovnou a nemusíš se tu na nic vymlouvat Mio"

Zůstala jsem na něj zírat s otevřenou pusou až po chvíli jsem se zmohla na pár slov.
" Jestli si tohle myslíš není co řešit Frede" zamračila jsem se a otočila se směrem k odchodu, ale Fred mi to zarazil, chytl mě jemně za loket a přitahl si mě k sobě.
Naše nosy se dotkly a on se ke mne začal pomalu naklánět až do doby, kdy se naše rty spojily. Jemné polibky jsem mu začala oplácet, ruce jsem si propletla s konečky jeho vlasů a spolupracovala jsem s ním. Po chvíli jsem se od něj odtáhla a zahleděla jsem se mu do očí.." Nestydím se za tebe ty troubo, ale myslím to s námi dobře, nechci, aby jsi kvůli mě měl nějaký zle"

"Já jsem ochotný tohle kvůli tobě podstoupit" usmál se na mě a obejmul mě.
"Dej mi prosím šanci" zašeptal mi do ucha a mě projela husina po celém těle.
"Já nevím Frede, víš moc dobře jaká je moje rodina, nechci, aby se moje rodina začala na tobě nebo tvojí rodině mstít" hlas se mi začal klepat a narhnou se mi do očí slzy, které mi Fred ihned začal otírat..
"Pst.. Mio prosím neplakej ano? No ták nechci tě vidět plakat. Spolu to zvládneme ano?" nadzvedne mi hlavu palcem za bradu do úrovně jeho očí a já v nich viděla, že to myslí vážně.

Sedli jsme si na zem Astronimické věže a ja se mu schoulila do obětí. Začala být hrozná zima, tak mi Fred nabídl svůj hábit, abych se zahřála. Je to divný mít na sobě hábit jiné koleje, ale v tu chvíli mi to bylo jedno, protože byl jeho.

Fred mě objímal a hladil po ruce a ja jsem začala usínat. Fred mě něžně probudil a doprovodil mě až do sklepení, kde mě na dobrou noc políbil a já mu vrátila jeho hábit.

Vrátila jsem se do svého pokoje, kde jsem našlapovala opatrně ke své posteli. Zachumlala jsem se do peřin a v hlavě se mi promítalo hrozně moc otázek a obav, především z mého otce, který rodinu Weasleyových považuje za stejně rovné s mudly. Tudíž za chamrať. Vůbec si neumím představit tu chvíli, kdy se dozví, že jeho dcera chodí Weasleym...