Slytherin Girl

7.

Vyšla jsem společně s Georgem ven z hradu a hledali jsme Freda asi přes hodinu.

" George jsi si jistý, že není uvnitř hradu"?

George jen souhlasně přikývl, že si je jistý, že není uvnitř a dál jsme pokračovali v hledání. Naše kroky se čím dál tím více přibližovali k Zapovězenému lesu a před ním jsem se také zastavila a nechápavě se koukala na George.

"Zbláznil jsi se? Stůj! Tam se nesmí" křičela jsem na něj, ale on se ani nezastavil.

" Do háje" na sucho jsem polkla a rychlým krokem jsem ho dohnala, z hábitu jsem vyndala svou hůlku.

"Lumos" zašeptala jsem "Myslíš si, že tu bude?"

"Já nevím, ale všude jinde jsme už hledali" pokračoval ve své cestě a já za ním s nataženou hůlkou, po půl hodině jsem byla zmrzla na kost a chtěla se vrátit a nahlásit Brumbálovi, že se Fred ztratil, ale po pár krocích se v trávě něco zablízklo a já se pro to sehnula. V ruce jsem svírala řetízek na kterém bylo stříbrné písmenko F.

" Georgi? A-asi jsem něco našla" natáhla jsem k němu ruku s řetízkem a v očích se mi začaly tvořit slzy. George si zpod trička vytáhl stejný přívěšek s písmenkem G. Začala jsem mít o Freda veliký strach a začala jsem s Georgem rychlým krokem prohledávat les hlouběji. Vůbec jsem se nedívala pod nohy a po pár krocích zakopla a spadla na zem. Sedřela jsem si koleno a na tváři jsem měla šrám. Když jsem se probrala z toho pádu, rozhlédla jsem se, abych zjistila o co jsem zakopla. Posvítila jsem hůlkou na místo a vykřikla. George rychle přiběhl a to ja už klečela u Fredovo bezvládného těla a snažila mu nahmatat puls. Hrozně se mi klepaly ruce  a tekly mi slzy proudem.

" Frede no tak, probuď se" špitla jsem do breku, neváhali jsme a použili levitační kouzlo a co nejrychleji dopravili Freda na ošetřovnu.

Madam Pomfreyová se hned Freda ujala, jediné co nám řekla, než nás poslala pryč, že ho někdo omráčil,ale že bude v pořádku.

Zůstala jsem sedět až do rána u ošetřovny, abych mohla hned ráno k Fredovi. Hned jak se otevřely dveře od ošetřovny jsem vběhla dovnitř a uviděla Freda jak se probudil. Rychle jsem se k němu rozeběhla a skočila k němu do postele a objala ho kolem hrudi.

" Co, co tu děláš?" zeptal se mě Fred a já nebyla schopná slov, jen jsem brečela, že je v pořádku. Hladil mě po zádech a já se od něj nemohla odlepit.
" Hrozně jsem se o tebe bála" šeptla jsem

"Když jsme se s tvým bráchou našli, myslela jsem, že jsi mrtvý Frede" koukla jsem se na něj a otřela si slzy

" Já jsem si myslel, že mě nemiluješ"

"Pravda je, že tě miluji až do zbláznění, ale nemůžeme být spolu"

" Já to nechápu, tebe nechápu" řekl Fred zklamaně.
Z našeho rozhovoru nás vyrušil profesor Brumbál.

"Á pane Weasley, slečno Malfoyová" kouknul na mě a hned mi bylo jasné, že chce být s Fredem o samotě. Zvedla jsem se a z ošetřovny zamířila směr můj pokoj. V pokoji na mě čekala moje sova. V zobáku měla dopis, na kterém byl erb naší rodinu. Vzala jsem si ho, hodila na postel a nakrmila sovu. Sedla jsem si na postel a pomalu otevřela dopis. Myslela jsem si, že obsah dopisu bude o mě a o Fredovi, protože vím jaký Draco je a že vše na mě tátovi prásknul. Ale opak byl pravdou ani zmínka o mě a Fredovi. Stála tam věta, kterou jsem si četla pořád dokola a nechtěla tomu uvěřit.

" Mio, ty a tvůj bratr zítra máte přijímací řízení do řádu Smrtijedů" naše celá rodina je v řádu a jsou to příznivci Lorda Volrdemorta a věděla jsem, že mě to nemine. Jen jsem nečekala, že tak brzy.