Slytherin Girl

1.

Je 1.září a tím nám oficilálně končí léto. Stojím se svým bratrem a rodiči na nástupišti 9 a 3/4. Oba dva nastupujeme do šestého ročníku a oba jsme ve Zmijozelské koleji. Jmenuji se Mia. Mia Malfoy.. A ano můj bratr je Draco. Draco Malfoy.

Jen něco málo z prazdnin co by jste měli vědět. Léto jsem s rodinou strávila v Egyptě. Jako jediná jsem si to tam snad užívala. Rodiče by nejraději někam do zimy než za sluníčkem a teplem a můj bratr.. No je to prostě Draco. Nic ho nezajímá, nic ho nebaví, jen pokud nejde o něj. Ale je to můj bratr co nadělám. Občas má i světlé stránky. Jednoho dne jsem se vydala s Dracem na pláž on si sedl potají k baru a mě nechal na pláži. Vyvalila jsem se na sluníčko a začetla se do knihy o kouzelných tvorech. Po chvíli jsem si všimla početné rodiny, která se přiřítila jako tornádo na pláž kousek ode mne. Prohlížela jsem si je a byli mi nějak povědomí. Všichni byli na vlas stejný. Ano už vím usmála jsem se pro sebe to bude Draco šťastný. Zadívala jsem se jejich směrem, protože na mě dopadl cizý pohled. Koukla jsem se jeho směrem. Fred Weasley poznal mě a letmo mi zamával a usmál se, protože si svým zamáváním a úsměvem nebyl jistý trošičku cukal pohledem. Úsměv jsem mu letmo vrátila, ale to už mi přistál od bratra dloubanec do ramene.

"Jsi normální ?.. Usmívat se na Weaslyho? To bude mít otec radost.." ušklíbl se a sedl si vedle mě.

Přestala jsem vnímat pohledy Freda a remcání bratra a znovu se začetla do knihy. K večeru jsem se jako vždy vytratila z pokoje, protože se tam rozjela debata o jedné "podivné" rodině a na to já nemám náladu. Ano vím jsem Malfoyová..měla bych jít příkladem. Jenže prostě jsem jiná. Nevadí mi mudlové a ani lidi, kteří je podporují. Vyběhla jsem ven z hotelu a šla se jako obvykle projít na pláž.Po chvíli jsem se posadila ke břehu moře a sledovala pohyb moře. V tom jsem ucítila cizý přítomnost za mými zády, otočila jsem se a snažila se rozeznat siluletu postavy, která se ke mne přibližovala. Zvedla jsem se a prohlížela jsem si ho.

"Ahoj Mio" ozvalo se a já ho hned poznala

"Ahoj Frede"....

A tím započali naše tajné schůzky, prohazeli jsme se, povídali si o různých věcech a trávili spolu večery.
Poslední večer před odjezdem jsem měla malé spoždění, doběhla jsem na naše místo a zakryla mu ze zadu oči.
" mmm kdo to je?" zasmála jsem se.. Protože jak je Fred vysoký skoro jsem mu na oči nedosáhla.

"Noo ja si myslím, že je to.... Nech mě přemýšlet.." v ten moment se ke mě přetočil a políbil mě jemně na rty. Chvíli jsem mu nebránila, ale pochvíli jsem se odtáhla a podívala jsem se na něj hodně překvapeně. Když jsem se odtáhla, couvl o krok dál.

"Promin jsem idiot.. Já neměl jsem..." povzdychnul si a kouknul se jiným směrem.Stála jsem tam jak opařená vařící vodou. Cítila jsem jak mi rudnou tváře a vůbec netuším co mu na to mám odpověď.
"Frede.. Víš, že tohle nemůžeme, to prostě nejde"jemně ho chytnu za ruku.... Ale v tom mě z mých myšlenek vytrhl Draco svým obvyklým dloubancem.
"Ségra nespi, nebo nám to ujede.."zabručel.. Já popadla svoje kufry, sovu, rozloučila jsem se rodiči a nastoupila do vlaku. Usadila jsem se do našeho obvyklého kupé,opřela hlavu o okno a ponořila se opět do svých myšlenek o Fredovi.