Napomáhat osudu

Rodinná večeře

   ,,Sebastiane? Půjdeš se mnou na rodinnou večeři?" Zeptal jsem se. ,, Samozřejmě, tedy pokud se za mě nestydíš," odpověděl s úsměvem Seb. Jemně jsem do něj strčil. ,,A proč se vlastně koná rodinná večeře?" Zeptal se Seb. ,,Moje matka má narozeniny," odpověděl jsem. ,,To bude zajímavé shledání," podotkl Seb.

   ,,Můžeme vyrazit?" Zeptal jsem se netrpělivě. ,,Co když se jim nebudu líbit? Co když si mě neoblíbí?" Lámal si hlavu Seb. ,, Hele, máma tě zná, ségra taky a uvidíme, jestli někoho má," řekl jsem klidně. Pak už jsme konečně vyrazili.

   Cink! Rozezvonil se domovní zvonek. Matka přispěchala otevřít. ,,Alexandře, tak dlouho jsem tě neviděla. Přivedl jsi s sebou někoho?" Ptala se hned. Tváří se mile, ale to jí asi dlouho nevydrží. Pomyslel jsem si. ,,Ano, tohle je Sebastian, ale ty ho vlastně znáš," řekl jsem s milým úsměvem na tváři. ,,Ahoj Helen," pozdravil Seb. Její pohled stál za všechno. Neubránil jsem se úsměvu. ,,Takže sis přivedl kamaráda?" Zeptala se naivně. ,,Ne mami, přítele," pronesl jsem klidným hlasem a Seb mě chytil za ruku a propletl prsty s těmi mými, aby mou odpověď podpořil. Znovu jsem nezabránil úsměvu. ,,Je už tu Maddie?" Zeptal jsem se. ,,Ještě ne," odvětila matka a pak nám pokynula, ať jdeme dál.

  Seděli jsme v obýváku a za dvacet minut se zvonek rozezvonil znovu. Matka samozřejmě hned spěchala otevřít. ,,Viděl jsi ten její obličej, když jsme přišli?" Šeptem se mě zeptal Seb. ,,Jasně," odpověděl jsem mu. Seb mě políbil, zrovna když vešla sestra. Odtrhli jsme se od sebe. ,,Alecu, ty už jsi tady?" ,,Taky tě zdravím, Maddie," řekl jsem s úsměvem. ,,Na Seba si určitě vzpomínáš, že?" Zeptal jsem se a Seb jí s úsměvem zamával. Pak přišla matka s nějakým klukem. ,,Alecu, Sebastiane, tohle je Alan můj přítel," oznámila Maddie. ,,Alane, těší mě. Já jsem Alexander," řekl jsem a napřáhl k němu ruku. Stiskl ji. ,,A tohle je Sebastian," vložila se do rozhovoru matka. ,,Alecův kamarád." ,,Mami, jak dlouho..." začal jsem rozčileně, ale Seb mě zastavil. ,,Klid, teď to neřeš." Alan se tvářil dost zmateně a já pochopil, o co Sebovi jde. Jedna z věcí, kterou na něm totiž strašně zbožňuju, je to, že stejně jako já rád lidi uvádí do rozpaků, a teď se naskytla skvělá příležitost. Usmál jsem se. ,,Máš pravdu," odvětil jsem.

   ,,Nechcete ještě někdo něco?" Starala se máma po večeři. ,,Ne díky," odpověděli jsme všichni. ,,Takže Alane, co děláš?" Začal jsem. ,,No,  já mám brigádu v muzeu," odpověděl. ,,Páni, to zní fakt zajímavě. A v jakém?" Ptal se Seb s předstíraným zájmem. ,,V přírodovědeckém muzeu. A zas tak zajímavé to není," odpověděl skromně. ,,A vy děláte co?" Navázal v konverzaci. ,,Já píšu do novin," řekl jsem. ,,A já jsem kuchař v Infinity," prohodil Seb. ,,Budete tu zůstávat přes noc?" Vložila se do rozhovoru matka. ,,Určitě," odpověděla Maddie. ,,Proč ne," dodal jsem. ,,Dobrá, takže Maddie s Alanem budou v pokoji pro hosty a vy budete u Aleca v pokoji," rozhodla matka. Nečekaně. Pomyslel jsem si.

   ,,Chceme to Alanovi říct zítra ráno?" Ptal jsem se, když už jsme leželi v posteli. ,,Napadla mne úplně skvělá věc," začal plánovat Seb. ,,Já zítra přijdu dolů dřív než ty a budu si prohlížet stará fotoalba, a až se Alan přijde také podívat, určitě se bude zajímat, kdo je ta holčička na fotkách. A v tu chvíli přijdeš ty a jen tak prohodil, že to jsi ty, jako by to nebylo nic zajímavého. A pak si k nám sedneš a přejdeme na fotky, kde jsem i já a nějaká připomínka taky určitě padne," navrhnul Seb. ,,To zní jako fakt dobrej plán," souhlasil jsem.

    Takže nová kapitola je na světě. Původně měla být spojená i s další částí, ale zdálo se mi to příliš dlouhé, tak jsem je rozdělila.😀
          A.💜