Napomáhat osudu

Setkání po letech

   Jen jsem si takhle seděl u baru a pak jsem ho spatřil jak vešel Sebastian ten krásnej kluk, kterého znám už od narození. Jeho modré oči pátraly po baru a našly prázdné místo vedle mně. ,,Můžu si přisednout?" Zeptal se a tentokrát jsem znervózňel já. Mohlo mi dojít, že po operaci vypadám dost jinak a on to ani neví co se se mnou stalo. ,,Jo jasně," odpověděl jsem. Usmál se na mě a já cítil jak rudnu. Proč jenom musí být tak nádhernej pomyslel jsem si.

   Po pár drincích jsme se oba uvolnili a začali si povídat trochu otevřeněji. ,,Takže, pořád hraješ na kytaru?" Zeptal jsem se. ,,Jak to víš? O kytaře jsme ještě nemluvili!" Zděsil se Seb. Tak a jsem v prdeli. No třeba mu to nedojde. Zadoufal jsem. Jeho pronikavě modré oči se do mne zabodávaly a Seb se snažil vyčíst odpověď z mého výrazu. ,,No víš, my jsme se už totiž v jednom baru potkali," zaimprovizoval jsem. ,,Vážně nevzpomínám si." ,,To se stává, když je někdo úplně na mol," pronesl jsem se zasmáním. Taky se zasmál a mně se konečně ulevilo.

   Když jsem se ráno vzbudil neměl jsem tušení kde jsem ani co se dělo v noci. Vstal jsem z postele a vyšel dveřmi do obýváku s velkou televizí a sedačkou. Cítil jsem tu známou vůni dětství. ,,Dáš si palačinky?" Zeptal se Seb z kuchyně držící pánev. S úsměvem jsem přitakal. Připravili jsme na stůl talíře a nějaké marmelády. ,,Stalo se v noci něco? Já si totiž nic nepamatuju, omlouvám se." Řekl jsem s provinělým výrazem. ,,Vlastně ani není co. Jen jsem nevěděl kde bydlíš a nechtěl jsem tě nechávat na lavičce," řekl Seb s rošťáckým výrazem ve tváři. ,,A chtěl jsi, aby se něco stalo?" Zeptal se mě s jakoby lhostejným výrazem. Já rudý jako rajče jsem nemohl najít slova, která by šla říct. Přece na něj nemůžu vybalit: Víš už 5 let chci aby se něco stalo. To by ho odrovnalo. ,,No... Ehm... Já... Totiž... No," začal jsem vykoktávat. Zase nasadil ten svůj sexy úsměv nahnul se přes stůl a políbil mě. Bylo to tak nečekaně, že jsem nevěděl co dělat a prostě se sám od sebe zvedl ze židle. ,,Promiň, to mi ujelo, neměl jsem to dělat, jestli chceš tak odejdi, promiň." Takhle zmateného jsem ho ještě neviděl. A neovládl jsem se přiskočil k němu a zuřivě ho políbil. A teď neměl slov Seb.

Doufám, že se vám bude líbit tenhle příběh. Nevím, jestli někdo píše něco podobného, ale mám pocit, že takhle pošahanou fantazii nikdo jiný nemá. 😃
    A.