Napomáhat osudu

Odhalení

   Ráno šlo vše hladce. ,,Dobré ráno Helen a Sebastiane," pozdravil Alan. ,,Copak to tu máte?" Zeptal se, když spatřil kožené desky. ,,Jenom nějaké fotky z dětství," prohodil Seb. ,,Já půjdu nachystat snídani," oznámila Helen a odporoučela se.  Mezitím jsem já potichu přicházel. ,, Dobré ráno," řekl jsem, protože už jsem to nemohl vydržet. ,, Dobré," prohodil Alan, stále zahloubaný do fotek. ,,Hele Alecu, jak to, že nejsi na žádných fotkách?" Ptal se Alan. ,,Ale jsem. Třeba na téhle," poklepal jsem na fotku Maddie a mě, když mi bylo osm a ji pět. ,,Vždyť je tu jen Maddie s nějakou kamarádkou," řekl Alan, který byl celý zmatený. ,,To není kamarádka. To jsem já," řekl jsem s naprosto klidným hlasem. ,,Cože? Jakože...ty..." Začal Alan, ale dál se nedostal. ,,Alecu!" Přerušila ho Maddie. ,,Děláš si srandu! Nemohl jsi mlčet?" Rozkřikla se na mne. ,,Já myslel, že alespoň nějaké základní informace o mě ví," řekl jsem nevinně. Všiml jsem si, jak se Seb snaží skrýt úsměv. ,,Jsou tam ještě nějaké zajímavé fotky?" Zeptal se. Vytáhl jsem fotoalbum s fotkami z různých dovolených a našel ty, kde je i Seb. ,,Tyhle mám rád," řekl jsem a podal je Sebovi. ,,Jé, to si pamatuju," rozradostnil se Seb. Mezitím, co jsme se my dva rozplývali nad vzpomínkami ze společného dětství se ostatní vytratili do jídelny na snídani.

   ,,Alecu, jestli teď teda nikoho nemáš, tak moje sestra Veronika by si s tebou určitě vyšla," navrhl mi Alan. ,,No... hele, já bych Veroniku klidně někam vzal, ale ze dvou důvodů by z toho nic nebylo. Tak za prvé někoho mám a i kdybych byl volnej, tak by asi nebyla úplně můj typ," řekl jsem potlačující smích. Seb se potutelně usmál. ,,Jak víš, že by nebyla tvůj typ? Vždyť ji neznáš," bránil se Alan. ,,Intuice," pronesl jsem zamyšleně. ,,Takže ty proti mně něco máš?" Vyjel Alan. ,,Ne, klídek. Řeknu ti to takhle. Žádná holka není můj typ. Já jsem gay," při poslední větě jsem řekl každé slovo pomalu a zvlášť, aby vše pochopil. ,,Takže ty jsi si změnil pohlaví, abys byl gay?" Nevěřícně se zeptal Alan. ,,A jsme doma," přitakal jsem s úsměvem. ,,A Sebastian je teda tvůj... přítel?" Ptal se dál. ,,Ano to jsem," odpověděl tentokrát Seb. ,,Šílenější historku jsem snad v životě neslyšel," prohodil Alan. ,,Ale i ty nejsilnější věci můžou být pravda," řekl Seb a propletl prsty s těmi mými. Usmál jsem se na něj.

   Máma a Maddie se vrátily z kuchyně a viděly, že se se Sebem držíme za ruce povídáme si s Alanem. Možná je to trochu zaskočilo. ,,Hej Maddie, proč jsi mi neřekla skoro nic o svém bratrovi?" Zeptal se dotčené Alan, když si všiml, že stojí ve dveřích. ,,Jo Maddie, proč jsi nic neřekla?" Vyzvídal jsem. ,,Já... no..." začala koktat. ,,Vždyť se nic nestalo," řekl Alan a objal ji.

      Nová kapitola je na světě a doufám, že se vám bude líbit.
              A.💜