Napomáhat osudu

George

Prožívám to nejlepší ve svém životě. No ale doopravdy Seb je to nejlepší co mě kdy potkalo. Není to taková ta mladá láska, která po chvíli vyprchá. Tohle je na zbytek života. Tedy aspoň doufám.

,,Alecu? Co se ti na mě líbilo nejvíc?" Zeptal se jednou Seb. ,,No, tohle nejde říct. Vždyť se známe od malička a ty jsi prostě celej úplně dokonalej. Ale asi to byla ta kombinace tmavých vlasů a modrých očí. Tomu totiž nejde odolat," odpověděl jsem. ,,A tobě se na mě líbilo co? Proč sis ke mně tenkrát přisednul?" Zeptal jsem se. ,,Já vlastně ani nevím, asi nějaký instinkt a jak jsi tam seděl tak sám. Ale potom to byl tvůj úsměv. Ten mě naprosto odrovnal," začal vzpomínat Seb. A já se na něj usmál. ,,Přesně o tomhle mluvím," řekl a políbil mě. ,,Co takhle si zase někam vyrazit?" Navrhl jsem. ,,Proč ne," odpověděl Seb.

Po dlouhé době jsme šli do restaurace. Byl to skvělý večer. Pak jsme se dlouho procházeli ulicemi a jen tak si povídali, když v tom se Seb zarazil. ,,Co se stalo?" Zeptal jsem se. Neodpověděl, a tak jsem sledoval jeho pohled a spatřil to co on. Kluka, který se stejným výrazem sledoval Seba. ,,Kdo to je?" Zeptal jsem se, když se neznámý začal přibližovat. Seb stále zaskočený nestihl odpovědět, a už se na něj valil příval slov. ,,Takže jsi mi lhal, nebo co? Tomuhle se nedá věřit, že zrovna ty se tu takhle promenáduješ. Vážně jsem si myslel, že ta tvoje výmluva byla pravdivá, ale to jsem se asi spletl co?" Zněl dost naštvaně a mně pořád nedocházelo o co tady jde. Ochranitelky jsem si stoupl mezi Seba a toho kluka. ,,Hele tohle je něco úplně jiného," začal vysvětlovat Seb. ,,No a v čem že tenhle je nějakej neviditelného vůči jinejm lidem?" Začal zase ten druhý kluk. ,,Alecu, tohle je George. Můj bývalý přítel," odpověděl mi konečně Seb. A mě konečně začalo docházet, o co tady jde. ,,Aha, Georgi, těší mě. Alexander," přátelský jsem k němu natáhl ruku. ,,S tebou si tak budu třást rukou," prohodil George. Teď se zase dopálil Seb. ,,Hele vždyť už je to víc jak rok. Já myslel, že jsme se z toho oba dostali," řekl mírně Seb. ,,A rozhodně se nenavážej do Aleca, ten neudělal nic špatného," dodal Seb. ,,A jak to, že jsi schopen jít s ním po ulici a držet ho za ruku a ne jako když jsme my chodili metr od sebe?" Zeptal se George. ,,Tohle je vážně něco jiného. Víš, já jsem se změnil. Lidí se mění. A navíc on se změnil mnohem víc, ale to teď s tebou nehodlám rozebírat," řekl Seb. Musel jsem se usmát. George na mě vrhl podezíravý pohled. ,,Hele, my už musíme jít, takže sbohem," prohodil jsem, protože nastalo takové to trapné ticho. Vzal jsem Seba za ruku a protáhl ho kolem George.

Asi po pěti minutách chůze jsem konečně promluvil. ,,Takže co se mezi vámi stalo?" ,,No v tu dobu jsem byl ještě hrozně uzavřený, pokud šlo o chození na veřejnosti a George se chtěl pořád líbat a všechno a já to nevydržel a rozešel se s ním kvůli tomu," odpověděl Seb. Objal jsem ho. ,,A věděl, že se nechceš ukazovat?" Zeptal jsem se. ,,Ano, ale prý si nemohl pomoct," řekl Seb. ,,No tak ale tím pádem to nebyla vůbec tvoje chyba. Možná až na to, že jsi neodolatelný," dodal jsem s úsměvem a strčil mu ruku do zadní kapsy kalhot. Seb mě vzal kolem ramen a šli jsme.

Další kapitolka je na světě. Snad se líbí. Budu ráda za všechny ohlasy. 😀
A.💜