Legenda o drakobijci

Zrada

Jared se pomalu, ale jistě propadal do světa snů, kde již tak dlouho nebyl. Ovšem vrátí se jen na kratičký okamžik, než ho jeho mistr probudí a bude muset jít dál. Zdálo se mu to nemožné. Nemožné dojít až do královského města, i přestože byli už velmi blízko, tak blízko, že tomu Jared stěží věřil. Již teď, z místa, kde spali, mohli tu a tam zahlédnout světlo z veřejných ohnišť v tom špinavém městě. 

"Jarede, je čas jít, dnes tam již dojdeme." přesně tato slova Jared nechtěl nikdy slyšet, protože znamenají jediné: vstávání. Nikdy toho moc nenaspal, ale události předchozích dní ho duševně vyčerpaly tak moc, že spánek nutně potřeboval. Ne proto, aby dal tělu odpočinout. Bylo to kvůli jeho duši, jenž bloudila neznámo kde, jenž potřebovala najít cestu zpět. Jeho mistr popravdě nevěděl, co s tím má dělat. Měl ale zlé tušení, že toto předurčuje něco špatného. Někdo v následujících dnech zemře. Nekdo z nich. Po zádech se mu prohnal studený proud, který jakoby potvrzoval jeho domněnku. Ale na svém obličeji nedal nic znát, takže to Jared nemohl zpozorovat. Rychle se zvedli ze země, oprášili se, sklidili maličký tábor a vydali se směrem na západ. Směrem, kam ani jeden z nich nechtěl jít. Kdyby tam ovšem nedošli v daném termínu, byli by označeni za zrádce a přeběhlíky. A král by je nechal umučit k smrti.

Šlapali již několik hodin, jak se blížili, město se zdálo být stále větším. Hradby působily až majestátním dojmem. Když ovšem přijdete blíže, zjistíte, že se rozpadají pod nánosem ptačích výkalů a všemožných dalších vrstev. Jejich majestátnost upadá, jak upadá rod, jenž tomuto místu vládne. 

Jared se snažil duševně připravit na to, co teď přijde. Poprvé od jejich odloučení byl rád, že s nimi Amuir není. Musel by se stejně odpojit, protože lidé ho nesmí ani zahlédnout. Z dálky se zdá být pouze vysokým mužem, ale když přijdete blíže, zdá se vám, že chodí velmi ladně, že se tváří povýšeně, že má moc jemné rysy, než aby mohl být člověkem. To všechno byly znaky, které zkušený bojovník pozná. Učili je to poznat. Zabili by ho, nebo by se o to alespoň pokusili. Jared se otřásl pod touto odpudivou představou. Doufal, že je jeho přítel v pořádku. To byla jediná věc, v níž doufal.  

Došli k bráně. Jared ani nevnímal, jak si je stráže kontrolovali, nevnímal, že je vpustili dovnitř. Jeho tělo se samovolně pohybovalo dopředu. Najednou se začal třást, polil ho chlad. Měl zvláštní úzkostný pocit, který nedokázal popsat. Nedokázal mu vzdorovat. Bylo mu na zvracení. Jak procházeli úzkými uličkami, Jared začal na bonterovu rychlou chůzi ztrácet, jeho mistr se mu začal vzdalovat. Až za několik okamžiků si Bonter všiml, že za ním jeho učen není. Ohlédl se tedy a viděl, jak se Jared belhá několik kroků za ním. Šel tedy rychle k němu, nevšímajíc si ostatních lidí, kteří na něj udiveně koukali. 

"Jsi v pořádku?" otázal se, i přestože odpověď byla zcela nepřehlédnutelná. Jared byl celý bílý, třásl se. Přesto neměl horečku, ani mu nebylo chladno, jak mistrovi sdělil. S bonterovou pomocí se Jared zvedl ze země a pokračovali dále do královského paláce. 

Za několik minut byli na místě, Jared se zdál o torchu lepší, ale to byla jen chvilková úleva. Ticho před bouří, jež udeří stejně nečekaně, jako to, co následovalo. Vstoupili do paláce, do králových komnat. Král tam ovšem nebyl. Nevěděli, kde je, ale v tuto chvíli to bylo Jaredovi úplně jedno, protože mu bylo zle. Nevěděl, z čeho to bylo, nemohl být nemocný. Nemoce se u něj nikdy neprojevovaly takto. Po několika minutách mu začínalo být lépe a lépe. Bonter ani Jared netušili, proč se to najednou tak zlepšilo. Na druhou stranu byli rádi, že se tak stalo. 

Už dlouhou dobu čekali v královských komnatách na krále, jenž nepřicházel. Svým drakobijcům vycházel vždy vstříc. Vždy je vyhlížel z hradeb. Byli jeho chloubou. Něčím, co žádný jiný král neměl. Byli jeho nejsilnější jednotkou, i přestože pracovali každý sám. Kdyby se někdy dostal do kruté války, kdyby potřeboval zvědy, tiché vrahy, zabijáky, našel jednoho drakobijce a jemu to dal za úkol. Byli rychlejší, silnější, než jiní vojáci. Hlavně byli takřka nepřemožitelní, protože každý jeden z nich byl schopen sám v několika minutách zabít draka. Obrovskou bytost, jenž mohla naprosto ovlivnit jejich mysl. Žádný člověk na světě jim nebyl schopen vzdorovat. Ani ten nejsilnější. 

Najednou, naprosto neočekáván, do místnosti vtrhl jeden voják. Hned se zaměřil na Bontera, Jareda ani nezaznamenal: "To vy jste zabil krále." vyřkl to tak vážně. Skoro křičel. 

Bonter k němu překvapeně vzhlédl: "Jsem jeho služebníkem." 

"Ale všichni vědí, co je zač vaše rodina. Máte to v krvi. Nový král dal rozkaz vás zatknout. Buď se mnou půjdete dobrovolně, nebo vás budu nucen zabít."

Bonter se zasmál. "Jak by mě mohl přemoci řadový voják, jako jsi ty, hochu?" otázal se.

 Mladík znejistěl. Tohle byla věc, kterou neočekával. Chtěl zavolat posily, ale stejně už byly na cestě, nemělo to tedy smysl. "Za pár okamžiků sem přijde padesát vojáků. Pokud nechcete, aby váš učeň zemřel společně s vámi, neodporujte." Jared nechápal, co se v tu chvíli dělo, jen nevěřícně koukal střídavě na vojáčka a na Bontera. V jednu chvíli byli v místnosti tři, v další se do ní vhrnulo nespočetně dalších vojáků, plně ozbrojených. Všichni mířili zbraněmi na Bontera. Nebyla jiná možnost. Bonter se naposledy na Jareda omluvně usmál a pozvedl ruce, aby dal najevo, že se vzdává. Vojáci ho okamžitě odvedli, nehledíc Jaredových proseb a nářků. Jeden z těch starších naň pohlédl a řekl: "Teď jsi mistr. Nemysli na něj, chop se řemesla. Tvůj mistr zabil krále, je zrádcem. Bude co nejdříve potrestán nejhůře, jak může být." popadl Jareda za tuniku a vyhodil ho za hradby města. Začalo pršet, foukal silný vítr. Jared byl sám. Zůstal sám. Ležel nehnutě na zemi několik okamžiků, než na něho dolehla celá tato tíživá situace a on se rozplakal. Chtěl Bonterovi pomoci, ale nemohl. I kdyby našel důkazy, že to neudělal, nebylo by to k ničemu, protože princ je zaslepen smutkem. Jestliže jeho otce někdo zavraždil, obviní toho nejsilnějšího, jenž byl zrovinka v tu dobu v zámku. On poznal, jak Bonter opovrhuje celým královským rodem. Proto byl také obviněn a trest ho nemine. 

Jared se snažil vzchopit, zvednout se z prochladlé mokré země, ale neměl moc sil. Po chvíli se mu to povedlo a on se vydal belhavým krokem k Bonterově chatce, jenž byla neuvěřitelně daleko a on nevěděl, jestli bude vůbec schopen tam dojít. Jedno však je jisté. Musí dát vědět Amuirovi. Chce, aby mu jeho elf byl nablízku, aby mu pomohl. 

Jared již nemohl jít dál. Svalil se na zem, do trávy, jenž obepínala cestu a pln vyčerpání usl.Nemohl jinak. Truchlil ve svém srdci, i přestože ještě zbývala naděje. Ještě mohl Bonterovi pomoci. Jak, to ale nevěděl.