Legenda o drakobijci

Živly

Mířil stále blíže a blíže k městu. Teď již neměl na vybranou a musel se schovávat. Kdyby ho někdo viděl, věděl, že by ho musel zabít. Přesně jako tu osobu za kopcem. Sešel tedy z cesty a dále se brouzdal mokřinami, které sem tam přestupovaly v travnaté ostrůvky. Z téhle strany k městu nikdo moc nechodil. Když tam přijdete, vejdete do chudinské čtvrti plné prostitutek a zlodějů. Smrdělo to tam. Na ulici ležela mrtvá těla lidí, která ožíraly racci a další podobná havěť. Ti lidé neměli na to, aby nebožtíky pohřbili, či alespoň spálili. Byli zoufalí.

Když se Jared dostal až před hradby, nešel k bráně. Nemohl. Vždy jste museli nahlásit své jméno a čekat, zdali vás vpustí dovnitř či ne. Existovaly ovšem i jiné, nelegální cesty, jak se tam dostat. Jednu z nich Jared znal moc dobře. Jednou ho tudy Bonter poslal pro chléb, aby prověřil, zdali je dobrý ve skrývání. Byl. Jared věděl, že tato cesta je stále používaná, což bylo podivující, vzhledem k tomu, že většina nelegálních cest je během jednoho roku nalezena a zničena. Ale jeho cestou skoro nikdo jiný nechodil. Maximálně tak nájemní vrazi, ale ti si ho nebudou všímat. Prolezl tedy úzkou chodbou vytesanou do kamenů hradeb. Bylo vidět hrany rýčů, kterými to bylo tesané. Těm lidem to muselo trvat měsíce, než se dostali na druhou stranu. Ale povedlo se. 

Vyšel do nočního města, kde byl hluk. V této tmavé uličce ho ovšem nikdo neviděl, nikoho nepotkal. Dal si svůj černý plášť do brašny na záda a místo něj si vzal rozdrásaný hnědý plášť, který našel v bonterově chaloupce ve skříni. Nevěděl, proč tam ten plášť byl, ale v tuto chvíli byl vděčný za to, že ho tam Bonter měl. Zachrání ho.

Vešel do ještě rušnějších ulic města. Viděl davy mužů toužících po rozptýlení a ženy, jež nabízely své tělo za pár zlatých. Tohle se mu hnusilo i přestože věděl, že jinak by tyto ženy pošly hlady. Nejedna ho oslovila, ale on je všechny odmítal zaměřujíc se na ten jediný cíl, jenž měl v hlavě. Prohlížel si nenápadně zdejší domy, zkoumal z čeho jsou postaveny. Většina z nich se ani nedala nazvat domem, byla to spíše chatrč či bouda ze dřeva. Došková střecha byla ovšem na všech domech. Jared se rozhodl. Zašel do jedné z uliček, kde bylo mnoho skladů potravin a dřeva. Nikdo tam nežil. Byla velmi daleko od jiných živých lidí. Než si někdo všimne, bude již pozdě. 

Předtím si v Bonterově chatce četl, četl si o magii, jenž používají někteří drakobijci. Snažil se, ale moc neobstál. Magie mu nešla. A pak našel něco, co spouštělo jeho magii. Co jí dělalo silnější, než by si vůbec někdy pomyslel. Myslel, že na to nemá vlohy. S touto věcí byl mnohonásobně silnější. Nebylo to nic převratného, byla to věc zcela obyčejná, jen jí Jared do této chvíle neměl dostatečné množství. Byla to nenávist, jenž hnala kupředu jeho magickou moc, dokonce i jeho fyzickou sílu. Nevěděl jak, ale dařilo se mu ji používat. Teď ji také použil. Nikdo nevěděl, že to umí. Tohle byla jeho šance.

V uličce byla kupa sena. Ta bude pochodní, jenž vznítí celé město. Ve městě není tak silný vítr, spíše jen vánek. Když to nikdo delší dobu neuhasí, nebude již možno rozsáhlý požár zastavit. Jared polil ještě olejem okolní dřevo, aby rychleji chytlo plamenem. Poklekl vedle sena a zapálil ho. Chviličku trvalo, než se konečně vznítilo, ale když se tak stalo, plamen se šířil velmi rychle. Teď byl čas. Jared se soustředil na nahromadění veškeré síly do rukou. Když cítil brnění, představil si, jak celá okolní ulice a s ní všechny ostatní hoří. A opravdu. Plamen se začal šířit mnohonásobnou rychlostí zachvacujíc všechny domy, sklady, naprosto vše. Chvíli se oheň jak kdyby zastavil, nevěda kam dál. Jared si znovu představil, jak má vypadat výsledek a oheň ho poslechl. Šířil se rychle, přesto neslyšně. Nikdo si nevšiml. Jared ještě chvíli podněcoval oheň k větší zasažené oblasti, ale když se oheň rozšířil i do vedlejší čtvrti, teprve v ten okamžik bylo dokonáno. Vytratil se, jako by tam nikdy nebyl. Nikdo ho neviděl, nikdo nevěděl, že tam někdy byl. Byl duchem. 

Když odcházel, uslyšel výkřiky lidí prosících o pomoc. Někdy si říkal, že by jim býval rád pomohl, ale měl na práci jiné věci. Jeho mistr přeci stál za všechny tyto životy. Divil se ale, že si lidé všimli požáru tak pozdě. Pak si ale uvědomil, že to nebyla síla plamenů, jenž ho rozšířila, ale magie. Nebyla skoro vidět a stejně tak i počáteční plameny. Až po chvíli bylo možno je zahlédnout. Vydávaly žár, který spaloval. Jared se nepozorovaně plížil směrem ke královskému vězení. Viděl, jak stráže bez vůdce panikaří, nevědí, co dělat. Plameny od nich byly zatím dost daleko, ale větřík, jenž foukal ve městě, je pomalu ale jistě šířil jejich směrem. Jared viděl, jak nejvýš postavený ze strážných udává rozkazy. Půjdou hasit požár, zůstanou tam pouze tři z nich. Takto rozhodnuti opustili skoro všichni věznici, jež byla především v podzemí. Byly zde pouze dva únikové východy. Druhý byl stále zamčený, ale to pro Jareda nebyl problém. Obhlédl ho a zjistil, že tam nikdo nehlídkuje. Podcenili ho. Jen aby tam Bonter vůbec byl uvězněn. Ale byla to věznice, kde zadržovali nejstrašnější vrahy, největší zločince. A vlastizrada je přeci nejvyšší zločin, kterého se občan může dopustit. 

Vplížil se dovnitř jako krysa. Viděl dva strážné, ale předpokládal, že u Bontera bude třetí stát pořád. A měl pravdu. Hned, jak zahlédl strážného, který nechodil po chodbách, jako ti dva zbylí, bylo mu jasné, koho to v této cele drží. Rozešel se chodbou, zatím nepozorován, ale očekával, že si ho muž všimne. Ale tady nebylo, kde se schovat. Většina vězňů spala poklidným spánkem. Nevšimli si ho. Jared se k němu přiblížil. Ten muž musel spát, protože spokojeně oddychoval a nevšiml si jediného jaredova pohybu. 

Jared ho chytl pod krkem. Nechtěl, aby nadělal příliš hluku či nepořádku, ale věděl, že udušení trvá dlouho. Muž se ale porbral a snažil se odporovat. Cukal sebou v posledních vteřinách jeho života,když tu měl Jared vytasenou dýku a přesně bodl do mužova krku tak, aby proťal prodlouženou míchu. Muž byl na místě mrtev. Teď byl čas. Jared se otočil, ale to, co zahlédl v cele, nevypadalo jako jeho mistr.

No já nevim, ale zdá se mi kapitola ala vynucená. Ale příští taková snad nebude. No uvidíme. Těším se na vás příště :)