Persee Jacksone, jste vyloučen!

1. kapitola

„Dávejte pozor, ať vás nevidí smrtelníci!" volal na nás táta.
„A ani mudlové!" připojila se mamka.
„A hlavně si dávejte bacha na nestvůry!" zakřičeli zároveň.
Zamávala jsem jim a kráčela dál za bratrem směrem k přenášedlu.

Varování - jsme zvláštní rodina.

Abych to potvrdila, můžu začít u kohokoli z mých prapředků a příbuzných, a vždy objevím něco nenormálního.

Asi si říkáš: „Pche, vždyť na světě existují miliony lidí, co mají divnou rodinu.“
Ale věř mi, ta moje stojí na žebříčku prazvláštnosti hodně vysoko.

Tak například:
Zvracel váš strejda někdy slimáky?
Přežil váš taťka smrtelnou kledbu?
Nosí vaše praprateta příšerné krajkové hábity?
Umí se váš děda přeměnit na jelena?
Je vaše teta dcera víly?
Máte jako domácího mazlíčka kocoura co chrlí oheň?
Jste potomkem starého římského boha?

Pokud na všechny otázky můžete odpovědět ANO, tak vítejte v životě Lily Lenky Potterové!

Ano, já vím, příšerné jméno. Ale je po babičce. Zemřela při boji s Temným pánem lordem Voldemortem. Obětovala svůj život aby mohla zachránit svého syna, Harryho Pottera, mého tátu.

No jo, jsem dcera Vyvoleného! Chlapce co přežil! Nejmladšího nebelvírského chytače! Vítěze Turnaje tří kouzelníků! Ochránce Kamene mudrců! Porazitele Voldemorta! Objevitele Tajemné komnaty! Žrouta čokoládových žabek. Potomka nejmladšího ze Tří bratří...

Mít slavného tátu je těžké.
Jistě, někdy je to ohromná výhoda, třeba když dostaneme zdarma vstupenky na Famfrpálový zápas nebo můžeme mezi prvními testovat nejnovější košťata, ale jindy si přeju abychom byli normální.

Stalo se vám někdy, že od vás ostatní lidé něco očekávali, ale vy jste to nedokázali?
Pro mě je to jako denní rutina.
Na každém kroku zakopávám o lidi co si na mě ukazují prstem a šeptají:
„Hele, to je dcera Harryho Pottera! Pff, vždyť je úplně obyčejná.“
Ano, na rozdíl od mojí rodiny si připadám a jsem úplně obyčejná.

Tátu už znáš.

Mamka, ta byla neobyčejná ještě dřív, než se narodila. Sedmé dítě a jediná dcera.
V Bradavicích v prvním ročníku ji ovládl deník Toma Raddlea a otevřela Tajemnou komnatu. Zabíjela Hagridovy kohouty, psala po stěnách krví a pomáhala baziliškovi s vražděním žáků z mudlovských rodin. Hustý, ne?
Samozřejmě nesmím opomenout, že se proslavila i jako hráčka famrpálu. Jednu dobu dokonce hrála i v týmu Hollyheadských harpyí!

Nadání pro Famfrpál rozhodně má i můj nejstarší bratr James Sirius Potter.
Kromě jména a vzhledu zdědil po našem dědečkovi i chování. Je veselý, milý, neskutečně laskavý a má tak trochu nadání na lumpárny. A schopnost přitahovat potíže. V roce 2021, když jeho famfrpálový tým vyhrál mistrovství světa, se jeho obličej s uličnickým úsměvem, laskavým pohledem a neskutečně střapatými kudrnatými vlasy objevil na většině obálek kozelnických příruček o moderním famfrpálu.
Před třemi lety dostudoval v Bradavicích a úspěšně složil zkoušky O.V.C.E. Ač to nikdo nečekal (on sám nejméně ze všech), povedlo se mu získat nejlepší známky z celého ročníku, což mu na pověsti nejoblíbenějšího studenta Nebelvíru rozhodně neubralo.

No, ne že by se něco takového dalo říct o mě nebo Albovi.

I když vlastně Albus je docela oblíbený.
Ale jen ve své koleji.
Jen ve Zmijozelu.

Albus Severus Potter byl už od malička odlišný. Já jakožto dítě jsem to moc nevnímala, navíc jsem si hrála víc s Jamesem než s ním, ale všichni říkají, že se okolo něj vznášela prapodivná aura.
Vždy byla mezi námi jakási propast... propast která se ještě víc prohloubila, když Moudrý kloubouk zařadil Alba do Zmijozelu.

Nemyslete si, že bych ho neměla ráda, mám ho ráda! A moc! Jen si s ním nerozumím tak jako s Jamesem.

No, a pak jsem přišla na řadu já...
Obyčejná sedmnáctiletá čarodějka co má po prázdninách nastoupit do 7. ročníku Bradavické školy čar a kouzel.
Mezi žáky Nebelvírské koleje se řadím mezi průměr. Jsem fakt dobrá ve Famrfpálu, a na Obranu proti černé magii mám taky talent, ale jinak nijak nevyčnívám.

Teda pokud nepočítám rodinné vztahy... v těch, jak už víš, vyčnívám pořádně.

A teď ještě jedna důležitá informace, kterou bys asi měl vědět:
Římští bohové jsou skuteční!

Ano, asi jsi mě právě začal oficiálně považovat za blázna, ale je to tak.
Juno, Minerva, Neptun, Pluto, ti všichni existují!
A jeden z nich je můj praděda.
Jupiter, otec mého dědečka Jamese Pottera.
Vládce bohů, oblohy a blesku.

U bohů je docela normální, že mají potomky s lidmi - říká se jim polokrevní.
A ti vedou poněkud složitější život.
Často se totiž stává, že se nějaká mytologická nestvůra rozhodne dát si je na večeři.
Proto se s Jamesem každé léto přemisťujeme na prázdniny do Ameriky.

Do Tábora Jupiter.