Persee Jacksone, jste vyloučen!

2. kapitola

„Vítej v Táboře Jupiter!" zasmál se můj nejstarší bratr.

„Páni, tady se to tak změnilo! Podívej je tu malá replika Kolosea! Ta tu předtím nebyla! A hele - Forum Romanum je nějaké mohutnější! Jééé, vidíš to nové zmrzlinářství?" nadšeně jsem ukazovala na malý modrý krámek uprostřed Nového Říma.

„Tam si musíme zajít," přikývl James.

Pak se na mě s šibalským úsměvem otočil a zakřičel: „Kdo bude poslední u Malé Tibery, tak tu zmrzlinu platí!"

* * *

„Vem mi prosím čokoládovou s mletýma oříškama. Já nás mezitím půjdu ohlásit prétorovi," oznámil mi bratr.

„Kterému?" vyzvídala jsem.

„Copak já vím, kdo je momentálně prétor?" omluvně pokrčil rameny.

„Tak se zeptáme!!" navrhla jsem.

„Jo? A koho asi?! Skoro všichni jsou teď na odpoledním výcviku! Nebo si mám stoupnout doprostřed ulice a zařvat: Ten, kdo mi jako první řekne jména současných prétorů, za toho dneska udělám všechny táborové práce!?" zeptal se mě hlasem plným ironie.

„Máš na mysli čištění stájí, praní tóg, zametání ulic a leštění brnění?" zajímala jsem se.

Kývl a vyplázl na mě jazyk: „Samozřejmě, ale nemyslím to váž-"

„Hej lidi!!" zakřičela jsem na na nejbližší budovu, shodou náhod to zrovna byla kasárna pro Pátou kohortu, „za toho, kdo mi jako první řekne jména současných prétorů, můj bratr dneska udělá všechny táborové práce!!"

James se na mě zamračil, otočil se čelem ke kasárně a vztekle zařval: „Ona kecá! Neposlouchejte ji! Ona vždy-"

A už podruhé za minutu byl někým přerušen. Tentokrát vysokým centurionem s šíleným výrazem a rudou kapalinou okolo úst - jinak řečeno: ahoj Dakoto.

Jakmile s prásknutím otevřel dveře, začal nesmyslně blábolit: „RARA a Grace! Jason Grace! A vlastně ještě Party Jackson, teda ne! Percy Jackson! Ale ne...ti vlastně už ne! Teď je to Fhang Zrank! A nebo Zhang Frank? No, to je jedno! Hlavní je, že všichni tři jsou z Páté kohorty! Z mojí Páté kohorty! Reyna by mi měla poděkovat! Tak, kdo že to za mě udělá ty táborové povinnosti?"

„Lily!"

„James!"

Navzájem jsme se probodli pohledem.

„Počkat, počkat, počkat, vás dva znám! Odkud jste?" začal se vyptávat Dakota.

„Z Londýna. Já jsem Druhá kohorta a tady James je ze Čtvrté."

„Á, ano! James a... jakže se to jmenuješ?" zmateně na mě pohlédl.

„Lily Lenka Potterová."

„Hmm, jo, James a Lily Potterovi. Kde máte Albatrose?" zajímal se.

„Ehm, Albus zůstal doma," vysvětloval James.

„Aha. Tak ho pozdravujte. No, a co vy tady? Chcete se přidat k legii?" věnoval nám zkoumavý pohled.

„Dakoto? My už v legii jsme. Druhá a Čtvrtá kohorta. Pamatuješ?" připomněla jsem mu.