Persee Jacksone, jste vyloučen!

5. kapitola

Ještě ten den večer jsem se zúčastnila tajné schůze prétorů a centurionů.

Ráda bych vám řekla, že jsem dostala pozvání a celou jejich debatu si vyslechla zcela legálně, ale... no prostě pochopte, v noci mi vyschlo v krku, tak jsem se šla napít, špatně jsem odbočila, lekla se jednoho zrezivělého brnění, znovu špatně odbočila, zakopla o schod vedoucí ven z kasárny, šla si na ošetřovnu pro obvaz a "bum" najednou slyším spoustu překřikujích se hlasů.

A pochopte, jsem vnučkou svého dědy Dvanácteráka. Byl by hřích, nejít si poslechnout, o co jde.

* * *

„Tak vzburcujeme veterány a vyšleme ven je." podle hlasu jsem poznala Lucase, centuriona z První kohorty.

„Veteráni budou potřeba k hlídání dětí a zajišťování zásob. Obzvláště důležití budou až začne válka, ovšem i teď je potřebujeme tady v Táboře. A navíc pochybuju, že jim fyzický stav dovolí účastnit se výpravy." oponovala Reyna.

„Prostě to bude muset být někdo z legie. Jiná možnost není." shrnula to Laura.

Od většiny účastníků se ozvalo souhlasné mručení.

„Hned ráno pověřím Terminuse, aby vybral dva tucty schopných bojovníků a řečníků, kteří by byli ochotni opustit na nějakou dobu své blízké a ochranou náruč Tábora." tenhle hlas byl pro mne neznámý.

„Pokud by neuposlechli, tak jim to nařídím." Když šlo o záchranu Tábora, byla Reyna schopná udělat cokoliv.

„To snad nebude třeba."

„Snad..." Hlasy na chvíli utichly.

Pak se ozval jeden naléhavý, který jsem poznala okamžitě: „A jak vybereme toho, kdo... vy víte koho myslím... toho, o kterém mluvilo orákulum z Tábora polokrevných?"

„Co takhle volba Prvního?"

„To by šlo, dokonce by to dávalo smysl jednomu verši v protoctví... ačkoliv se mi to zdá nesmírně kruté."

„Život je krutý Franku." unikl z Reyniných rtů povzdech.

„Ano. Krutý, ale nesmírně krásný zároveň." odpověděl s pokorou můj milý prétor.

„Nechme toho filozofování." ozvala se poprvé za tu dobu Hazel. „Kdo je pro, aby volbu Prvního provedl Frank?"

Nikdo se neozval, což mi prvně nedávalo smysl, ale pak si můj geniální mozek domyslel, že pravděpodobně hlasují zvedáním paží.

Prétorka pronesla závěrečná slova:„Výborně. Tímto končím dnešní schůzi. Běžte prosím spát dokud je ta možnost a nejsme v bitevní vřavě. Zítra po obědě svolám další schůzi, tentokrát ne tak tajnou, takže vás očekávám ve Via Preatoria."

„Dobrou noc." popřál všem Frank.

Ozvalo se několik tlumených odpovědí a pak zničehonic spoustu šouravých kroků, které se rozcházely do prostoru.

Stála bych tam jako solný sloup a přemýšlela o tom, co jsem to vlastně slyšela, a co že je ta volba Prvního, než mi došlo, že někteří centurioni budou jistě odcházet mojí uličkou.

Rychle jsem se odplížila od rohu, za kterým jsem stála, a vzala nohy na ramena.

* * *

Po pár set metrech jsem usoudila, že jsem je setřásla, a tak jsem sebou praštila na lavičku. Alespoň v panujícím šeru se ta věc jevila jako lavička, ale i kdyby to byl spící ministr kouzel, tak bych si na něj sedla, protože jsem potřebovala uklidnit svůj splašený dech.