Two worlds ✔️ [DOKONČENO]

8. Zraněné dráče

  Dalšího rána přinesla Zaira Thomasovi jeho košili. Byla vypraná a sešitá. Thomas si ji vděčně oblékl. 

Už ho to pobíhání s holou hrudí unavovalo. Ne, že by neměl co ukázat, ale před dívkou takto běhat nechtěl. To bylo ale před několika dny. 

Zaira musela s Xamiou odletět. Ztratilo se prý dráče. Normálně dráčata neopouští hnízdo, jak nazývá jeskyni Zaira. Toto dráče ale přišlo o matku a dráčata bez matky nemají zázemí. Neví, že jsou mimo jeskyni v nebezpečí, tak se toulají a nechtíc se dostanou do problémů.

Ony dny se Thomas potuloval po hnízdě. Ano, přejal název od Zairy. Vzpomněl si na to ráno, kdy mu přinesla košili:
Vstoupila s bílou látkou přehozenou přes předloktí a opět s kápí na hlavě.

,,Dobré ráno," pozdravil ji Thomas.

Zaira jemně přikývla a podala mu košili. S vděkem si ji urychleně přes sebe přehodil. Nezavazoval ji u krku, nechal tkaničky vyset.

,,Sundej si tu kápi.Včera...," zadrhl se, když spatřil její strach vyzařující z jejího skrčeného postoje. 

Co to dělá?
Úplně se stáhla při vyslovení včerejška. Vypadalo to až jakoby čekala na bolest.

,,Včera,"pokračoval a přistoupil blíž, ,,jsem to myslel vážně. Nevadí mi tvé vlasy. Jestli máš obavy, neměj je. Zrzavé vlasy jsou...," nemohl najít správné slovo, ,,zajímavé".

Co jsem to řekl? Vážně jsem řekl zajímavé? Nic jiného mě nemohlo napadnout? Co takhle hezké, fascinující...

Vyrušila ho její reakce. Zvedla k němu hlavu.

,,Tobě to nevadí?" nechápavě se zeptala.

,,Ne," rozhodně odpověděl a opětovně sundal kápi.

Cítil z ní nejistotu. Nevěděl, co ho to popadlo, ale natáhl prsty k její masce.
Chtěl ji sundat? Chtěl přes ni přejet prstem?
Neví a ani se nedozví, protože vylekaně odskočila.

,,Co pod ní máš?" zavrčel a jeho dosavadní klidný postoj se změnil.

Opět v něm převzalo vládu jeho špatnější já.

,,Co pod ní máš?" zopakoval netrpělivě.

,,Minulost," šeptla vystrašeně.

Minulost?

Chtěl se natáhnout po masce...

,,Ne!" Odstrčila ho až klopítnul.

Pochopil.

Před Zaiřiným odletem ji nechtěl pustit, bál se, že mu v její nepřítomnosti draci ublíží a nedej že zabijí. Ujistila ho, že nic takového by neudělali....a měla pravdu. Když byl on jejich přítelem, oni byli také. Poznával je. Jejich chování, vlastnosti, schopnosti a způsob bytí...tím ale poznával i samotnou Zairu. Nejsou to krvežízniví netvoři, ale bytosti, tak jak je opět nazývá Zaira, s inteligencí a se společenskými zásadami.

Jejich komunita mu připomínala jeho vlastní rodnou. Zde si ale byli všichni rovni. Neměli hlavního vůdce. Dokázali žít bez něj. Nepotřebovali ho. Ze začátku si myslel, že je jejich velitelem Zaira, ale ona je jen jedním článkem z celého společenství. Dračí chování bylo velmi podobné tomu jejímu. Byla sama drakem.  

Neřekla mu, jak dlouho tu žije, ale usoudil, že to musí být hodně dlouho. Snad od dětství? Představa, že malá holčička žila bez lidí, bez jakéhokoliv kontaktu s nimi, mu pokaždé podivně sevřelo srdce. Cítil snad lítost? Hněv? Bylo to zvláštní, ale každým uplynulým dnem mu scházela víc a víc. I když o ní nevěděl zhola nic, cítil, jakoby ji měl přečtenou od základů a stejně nevěděl vše.