Ne teď, ne takhle

2

           

No pecka, osm hodiny ráno a já teď budu čumět do zdi. Blbej sen. Proč bych jako měla někomu pomáhat? Tenhle sen mi vážně leze na nervy. Proč mi jako do snu lezou cizí lidi ?

„Grace, miláčku, dobré ráno, dneska je tvůj velký den."

„Čau mami, odpusť si toho miláčka. Díky."

„Grace je ti něco?"

„Ne, vůbec nic. Jen mi cizí lidi lezou i do snu. Už je to fakt otrava. Když jsem se teď na dva měsíce zbavila toho doktora, tak mě teď bude srát tenhle sen?"

„No, se snem asi nic neuděláme. Na, tady máš snídani. Jestli budeš chtít, tak mi tady pak můžeš pomoct. Bude oslava."

„Cože ?! Oslava, no to snad ne ?! Děláte si ze mě srandu?"

„Mysleli jsme s tátou a tvým bráchou, že bys uvítala oslavu, něco pozitivního."

„Tak aby bylo jasno, nechci slavit svoje debilní narozeniny. Jsem akorát zase o rok starší. Co je na tom pozitivní ? Víš co je pozitivní ? Klid, bez lidí, smíchu, někde dole, pod zemí v rakvi."

Zamkla jsem se do pokoje. Šílela jsem. Ztrhala jsem všechny obrazy na zdi, co jsem namalovala. Vzala je do ruky, položila je na talíř od večeře a zapálila všechny své výkresy.