Dost často jsem takhle nevybuchovala.. nebo jo ? V každém případě si to moc nevybavuju. Však on mi to Ben moc rád připomene. Takže, abych vše uvedla na pravou míru.. Vše bylo tak těžké. Teď myslím hlavně kamarádský vztah s Ann. Ben byl kapitola jiná. Věděla jsem, že jen tak neodejde. Ale o Ann jsem si tím tak jistá nebyla. Ačkoliv jsem si myslela, že mám v ní stoprocentní důvěru, vždycky mě něco varovalo. Jako velká kamenná zeď, kterou nikdy nemohu přemoci. Ann u nás byla asi tři hoďky a pak musela na brigádu. Už teď na mě nemá pomalu čas.
Devět let jsem měla domácího učitele. Teď jsem měla roční pauzu. Obden jsem navštěvovala doktory, chodila na různá vyšetření, na nějaké ,,očišťovací kúry'', které mě spíše vysilovaly, než mi dávaly tu velkou hromadu energie. Asi v půlce roku jsem se sekla, když jsem zaslechla toho doktora, jak říká mé matce, že už mě nic nevyléčí. Vzdala jsem to. Jenže teď přišla ta nejtěžší část mého života. Ne opravdu nemyslím další problémky s Ann, ty samozřejmě budu mít dál. Já tomu říkám ,,Soukromá domácí střední škola''. Jenže stále nevím zaměření. Co chci vlastně v životě dělat. A má to vůbec cenu ? Stejně jednou umřu, ať chci nebo ne. Když si vezmu, že bych měla studovat tolik let a pak mě před předáním lejstra, že jsem dokončila vysokou školu, mě přejede auto. Jako vážně ? Má vůbec cenu, si svoje podle všeho vysoké IQ plácat na něco jako je škola ? Co škola života ? Ta už mě přeci naučila dost. Je tady ještě ta možnost, že vůbec svého IQ nevyužiju a upiju se k smrti nebo se předávkuju, však tento způsob smrti nebyl stoprocentní. Vím to. Ne, ne, ne, ne. Nezkoušela jsem to, ačkoliv naprosto miluju experimentování. Jednou jsem slyšela o spoustě lidech, co se předávkovali prášky a odesrali si tím orgán(y).
-----------------------------
Takže zpátky k Ann. Ann chodila na základku, ale teď půjde na střední, je jen o pár měsíců mladší než já. Mám však strach, že vzdálenost a čas nás od sebe oddělí navěky. Zbyl by mi jen Ben. Ben není špatný společník, ale nemůže dělat věci, které dělám já. Když skočí, nic si neudělá, nemůže brát do ruky předměty, jen na ně ukazovat.. chudák ten kluk.
YOU ARE READING
Ne teď, ne takhle
Teen FictionMé myšlenky nabíraly na hloubce. Myšlenky o smrti, nenávisti, podvodu, krádeži, ovládání a manipulování člověka. Představovala jsem si, jak by asi vypadala moje smrt. Byla by to sebevražda, nebo by mě někdo zabil ? Úmyslně či neúmyslně ? Byl by to...