„Damiáne, děláš to špatně, takhle musíš," pokárala ho Ariadné a hodila po něm list papíru. Damián se nadmul a vyplázl na sestru jazyk. Mladší sestřička se rozeběhla a žalovala mámě.
Slunce mě opět svými paprsky hladilo do tváře. Milovala jsem ho celým svým srdcem. Čmárala jsem si různé malůvky květiny. Květiny se sluncem pro mě znamenaly všechno.
Najednou se zvednul prudký vítr. Postavila jsem se. Mou postavou sedmiletého dítěte cloumal jako s hadrovou panenkou. Za poslední dva roky se mi nestalo nic divného. Slabě jsem si vybavila matčina slova vyřčená před dvěma lety.
Do tváří mě štípal vítr. Vlasy mi přeměnil na vrabčí hnízdo a stahoval mě do útrob křoví. Na zahradu vběhla matka a silou mě odtáhla pryč. Zamumlala pár tajemných slovíček. Vítr ustal. Teď už jsem nerozuměla ničemu.
OPRAVENO: 14.04. 2019
ČTEŠ
Konec všeho
ContoSmrt. Jednou si přijde pro každého z nás. Ale jsou tací, kteří jí můžou stále unikat díky jejich nesmrtelnosti. Někteří díky podpoře a lásce svých milovaných dokázali nemožné, porazili její překážky. Alexis žije v obklopení své rodiny. Netuší, co j...
