Nudila sem se. Bylo pěkně a já sem šla chvíli se psem na zahradu. Zase na mě koukal Kuba. Naštvala sem se a šla za nim. "Bože! Co od mě ještě chceš!" "Nic.. Chtěl jsem se ti za to vše omluvit Elo." Řekl Jakub. "No.. Tak to doufám že ta omluva bude dost dlouhá. Poslouchám." "Víš.. Mám tě hodně rád. A seš strašně fajn pěkná a ták... Dokonce bych i s tebou chodil ale nevěděl jsem jak ti tohle všechno říct... Proto jsem dělal to všechno a myslel jsem si že se to tím vším změní.. Ale ono ne. Ono se ještě přihoršilo. Strašně se ti za vše omlouvám." Měl v očích slzy. Vůbec sem ho nechápala. Ale nakonec jsem mu vše odpustila. "Nepůjdeme na procházku?" Řekl Kuba. "Jasný! Jen se dojdu převléct. Vydrž chvilku.
Utíkala jsem nahoru do svého pokoje. Hned sem vše napsala Lucce. Byl to celkem sloháč. Asi po půl hodině když už jsem s Kubou šla ozval se mi cinknutí messengeru. Lucka. " Nepřijde ti to trošku divný? Dělá ti celou dobu peklo ze života a najednou se ti za vše omluví atd? Mě se to nelíbí Elo..." Zobrazila jsem si to a šla dál.Kuba mě chytil za ruku. Zrudla sem. "o co se to sakra snažíš?!" "No o tebe přece?" Zrudla sem. Šli jsme radši dál. Došli jsme před takovej barák v lese. Moc se mi to nelíbilo. Vytáhla jsem mobil s kapsy. Měla jsem 10 nepřijatých hovorů od Lucky. Myslela jsem že jí zavolám na zpátky ale v lese nebyl absultně signál. "Pojd. Bude se ti to líbit." Pousmál se takovým falešným usměvem. "Ne. Zůstanu tady. Nejdeme radši na zpátek? Je mi zima.." Jakub mě chytil a táhl mě sebou do toho divné ho baráku. Křičela jsem o pomoc ale nikdo mě neslyšel. Straně sem se bála co se mnou bude a kdo mi co udělá. Brečela sem. "Jakube! Co děláš! Pust mě! Kruci!" Bouchala sem do něj a nadávala mu. Vzal mi mobil a co všechno mohl. "Tady ted budeš. Budeš mi sloužit když budu mít chutě. Ty víš jak to myslím" Najednou tam přišlo dalších 5 kluků. Smáli se všichni a hromadně si plácli. Já byla ubrečená a nevěděla sem co mám dělat. Strašně sem se bála.
