Byla jsem tam už necelou hodinu. Byla mi zima. Teplo ještě večer nebylo. Jasný Že, ke totiž teprve březen. Zase sem se rozbrečela. Nevěděla jsem jak tady dlouho budu. Asi po hodině přišel Jakub a ty jeho kamarádi. "Přinesli jsme ti deku jídlo a pití. Ať nám tady náhodou neumřeš." 'Bože! Jak já ho nenávidím!' najedla jsem se a napila. Ale né sama. Jakub mi musel pomáhat. Byla jsem spoutána na židli. 'Co jako se mnou hodláš dělat?' "Však jsem ti to říkal. Budeš mi sloužit pouze na sex." 'Chcípni. Nikdy.' "Já se tě ptát nebudu"
Uběhla celá noc. Ráno přišel Jakub. "Sháněli tě rodiče. Tak sem jim řekl že nevím kde jsi. Ale já to vlastně vím." 'Můžeš mi říct proč.. Proč..proč to děláš?' srdce mi strašně bušilo. Radši odešel. Zase sem se rozbrečela. Co když mě bude chtít časem zabít? Lítaly mi v hlavně strašný nápady a myšlenky. 'Jak bych mohla asi utéct? Vsak to tu ma na kamerách. Bože. Proč já radši neposlechla Lucku!' Ona ma vždycky ve všem pravda. Strašně jsem si všechno vyčítala.
Po cca hodině přišel jeden Jakubovo kamarád. "Tak co kotě. Jak se ti vede? Nebreč. Přišel jsem tě jen zkontrolovat." 'To kotě si laskavě odpusť' "Oooo paninka je ostrá." natáhl mi takovou fack az jsem se otočila.
