Odpoledne za mnou přišel zase Jaku. Nechtěla jsem ho ani vidět. "Psal ti Lucka. Tak sem jí odepsal." 'Cože?! Co si ji napsal!' "ááále. Abych vás tu mohl mít pěkně obě, tak sem ji napsal aby šla lesní cestou ze na ni já budu čekat." 'Neee. Kruci. To si neudělal! Ji tu nedrž me klidně. Prosím!' strašně jsem křičela a zase brečela. Neměla jsem už na nic sílu. Byla jsem unavená. Zima mi byla i hlad jsem měla. "Pozdě prdelko." políbil me na krk. 'Co si jako myslíš že děláš?!' "Holčičko. Já si s tebou budu dělat co jen budu chtít. Seš jen moje." Nic jsem radši už neříkala. Mela jsem ho plný zuby.
*Další den*
Přišla spoutána Lucka. Bože. Strašně mě to bolelo, když jsem ji viděla spoutanou a věděla jsem že je to jen všechno skrz mě. Byli s Jakubem i tich dalších 5kluků. Ten jeden mi něco naznačoval. Nechápala sem ho. Lucka strašně brečela. Sundali ji šátek s pusy a odešli. "Ahoj Elo?" 'Ahoj Luci!' obě jsme byli ubrečený. Absultně jsme nevěděli co budeme dělat. Přišel nás zkontrolovat ten co mi něco naznačoval když přinášeli Lucku. Měl u sebe nůž. Strašně jsem ztuhla a nevěděla jsem co ted. Zabije nás nebo né? Vrtalo mi hlavou celou dobu co šel ke mě a Lucce. Lucku rozvázal a pomohl ji. Za chvíli šel za mnou a udělal to samé. 'Proč to děláš?!' "Chci ti pomoct. Utíkejte druhou stranou lesa. Tam vas kluci neuvidí. Na konci lesa na vas čeká auto, tak do něj musíte nastoupit." Jak mile to dořek probodl se. "Bože! Né!" Strašně jsem dostala histerický řev a pláč. Utíkali jsme jak nám řekl. Když jsme konečně viděli auto zastavila sem se.
