Texting→Lashton cz

23.

Luke pravou rukou svíral volant a prsty levé ruky si nervózně klepal na koleno. Říct, že je nervózní, by bylo málo. Měl závrať, byl šťastný. Natěšený. Netušil, odkud se vzalo jeho sebevědomí, ale rozhodně mu nevadilo.

Už tolikrát mohl za Ashtonem jet, ale neudělal to. A nemohl změnit fakt, že to neudělal, a věděl, že Ashton se ho na to zeptá. Pravdou bylo, že neměl odpověď na otázku, proč Ashtona nenavštívil. Luke znal jeho adresu, mohl to udělat kdykoliv. Ale ne... On si raději vybral čekání. 

Každopádně teď byl Luke poprvé na cestě za svým vysokoškolákem, kterého tolik miloval. Nikdy si nevolali, nikdy si neskypovali. Nic takového. Prostě si pár měsíců psali a Luke se zamiloval do Ashtonovy osobnosti dlouho předtím, než viděl jeho fotku. Ashton Luka už na začátku okouzlil.

Luke uslyšel, jak mu v kapse zvoní mobil. Věděl, že zvonění Boulevard of Broken Dreams od Green Day patří Ashovi. Zapochyboval, ale nakonec hovor nepřijal. Když mobil ztichnul, pocítil osten viny, ale nechtěl ho zvedat a třeba způsobit autonehodu. Ne teď. Ne dnes.

Rychle zkontroloval čas na hodinkách - 2:37. Řídil už 25 minut a byl jenom asi 5 minut od místa, kde je Ashton. V břiše mu zavířilo jenom při myšlence na toho kluka. Když si představil, jaké bude obejmout, jak bude znít jeho hlas, jestli má pořád tu roztomilou ofinu. Každá otázka mu prakticky poskakovala v hlavě.

Luke zabočil na parkoviště před knihovnou, opatrně zaparkoval a vypnul motor. Ale pak si ještě dopřál chvilku, kdy jenom seděl v autě. A přemýšlel.

Co když se mu nebudu líbit?

Co když nejsem to, co chce?

Co když má vztah?

Co když se už se mnou nechce kamarádit a je naštvanej za to, že jsem na tak dlouho zmizel?

Lukovi se nakonec podařilo setřást pochyby a přimět ruku, aby stiskla kliku. Zachichotal se, když si všiml, jak se mu nervozitou a trochu i strachem celá třese. Zhluboka se nadechl a vystoupil. Podíval se na sebe do zrcátka, ujistil se, že má pořád hezkou a uhlazenou patku a jeho oblečení je v pořádku. Po pár úpravách vlasů a urovnání svršků se konečně Luke rozhodl vstoupit do knihovny. Třásly se mu ruce, žaludek se mu svíral a v hlavě měl tisíc otázek. Otočil se od auta a pomalu kráčel ke dveřím budovy. S každým krokem byl nervóznější, víc než když seděl v autě.

Brzy Luke otevřel dveře a pomalu vešel dovnitř. udělal tři kroky a zastavil se, aby se rozhlédl. Jeho pozornost zachytil kudrnatý chlapec, díky kterému se Lukova ústa roztáhla do širokého úsměvu. Jeho ofina už nebyla ofina, teď už byly jeho vlasy celé kudrnaté a část z nich zakrýval klobouk. Mladík měl na špičce nosu hnědé brýle. Díval se do učebnice historie a něco si zapisoval do bloku. Soustředěně krčil obočí a vypadal docela frustrovaně. 

Všechna nervozita byla pryč, Luke byl teď už jenom natěšený. Odkašlal si a zamířil k Ashtonově stolu. Ash si blonďáka nevšiml, natolik byl zabraný do studia. Luke se nad tím musel uculit.

"Promiň," ozval se Luke s úšklebkem. Ashton zvedl hlavu. Jeho výraz okamžitě změkl. Otevřel ústa a Luke by přísahal, že maličko zalapal po dechu. "Můžu si přisednout?" Ashton vesele přikývl. Ash měl motýlky v břiše už z toho, že konečně uslyšel Lukův hlase. Měl silný australský přízvuk. A Ash ho miloval.

Jakmile Luke dosedl na židli vedle něj, Ashton si ho přitáhl do objetí. 

"Oh můj bože. Jsi opravdovej. Jsi Luke. Oh mj bože. Jsi živej, Lukey," mumlal Ash.