Princezny Equestrie už se dozvěděly o hrůzách, které se dějí za zdmi Rainbow Factory.
Posílají tedy několik svých poníků, aby ji zničili.
Povede se jim to, nebo skončí jako všichni ostatní, co do továrny vstoupili?
Izzy a Melody měli hlídat zajaté poníky. Hned jak přišly do místnosti, kde bylo asi dvacet mladých, ale vyhladovělých a vyčerpaných pegasů, přiběhla k nim jakási světle hnědá klisna se světle hnědými konci křídel a tmavě hnědou hřívou s modrým a zeleným melírem. ,,Ahoj! Já sem Vali Paw! Sem tak ráda že sem konečně přidělili nějaké další klisny!" pištěla vesele. ,,Ahoj, já sem Iz....abela a tohle je Me...lánie." představila Izzy sebe a Melody. Mel otočila oči v sloup. Vali si všimla Izzyna přívěsku v podobě krystalu. ,,Páni! To je krásný!" žašla. ,,Díky." usmála se Izzy. ,,Hele, sem fakt ráda že si mám konečně s kým povídat! S hřebci se nedá bavit. Občas mám pocit že mají svaly místo mozku." stěžovala si Paw. Najednou se rozletěly dveře do místnosti. Stál v nich poník ve stejné uniformě jako měli ostatní pracovníci továrny a před ním se strachy klepala zelená alicorní klisna s fialovou hřívou a růžovým melírem, která měla tmavě fialové levé přední kopyto a konce křídel.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Poník ji strčil do místnosti a zabouchl dveře. ,,Kess?" Izzy natočila hlavu na stranu. Melody se vyděsila a dloubla do ní loktem. Kessy vykulila oči, protože nebyla z poníků s dlouhým vedením. Okamžitě jí došlo kdo to kousek od ní stojí. Melody se rozhlédla kolem a když se ujistila že se nikdo nedívá, pokynula Kessy, aby šla k nim. Klisna přišla k nim a pošeptala ,,Izzy? Mel? Co tu děláte?". ,,Máme to tu zničit. Ale co tu děláš ty? Tys chodila na akademii?" nechápala Melody. ,,Chtěla sem být Wonderbolt, ale trochu se to nepovedlo, no. Moc sem se neučila a nezvládla sem zkoušky." Kessy zahanbeně sklopila hlavu. Najednou na pódium přišlo několik poníků v uniformách a za nimi Rainbow Dash, taktéž v uniformě. ,,Utíkej do davu!" pošeptala Mel a postrčila Kessy směrem k davu poníků. ,,Bojím se." Kessin vyděšený pohled se klisnám zařezal hluboko do duše a začal šlapat na svědomí. ,,Neboj, nic se ti nestane, slibuju." Izzy nasadila uklidňující tón a úsměv. Kessy se nadechla a odešla k davu. ,,Určitě víte všichni proč ste tady, vy lemry. Pokud ste se dostali sem, ste takový loseři, že si ani nezasloužíte, abych vás nazývala pegasi. Tak abyste věděli jak bezmála všichni skončíte, tady máte malou ukázku." Rainbow ukázala na plošinu, vystupující ze stěny, na které stál obrovský stroj a naproti němu řetězy. U stroje byl stůl plný tlačítek a páček. Vedle stolu stál nějaký poník a Crystal a druhý poník a Floryx už sletěli na pódium vedle Rainbow Dash. Floryx byla vyděšená z toho co má udělat, ale neměla na výběr. Továrnu měli zničit až když z ní vyvedou zajaté poníky, což momentálně nebylo možné, protože v téhle chvíli byla celá místnost pod dohledem asi padesáti pegasů v uniformách a ony byly jen čtyři. Rainbow ukázala na nějakého poníka v davu, který stál vedle Kessy, která si oddychla že neukázala na ni. Floryx váhavě letěla za svým kolegou a vzpírajícího se pegase vzali každý za dvě kopyta. Pak ho ten poník přivázal řetězi, zatímco si Floryx vyčítala že nemůže nic udělat. Pak oba odletěli dál od stroje. Poník se snažil dostat z řetězů, ale byly moc pevně uražené. Upřel zrak na stroj před sebou. ,,Koukej jak to dělám, jo?" poradil poník Crystal a zmáčkl červené tlačítko. Stroj začal hučet a vibrovat. Po chvíli se zase uklidnil a když poník posunul páku dopředu, začal se přibližovat k poníkově hrudi. Zabodl se mu do hrudi a čtyři klisny a několik pegasů z davu odvrátili zrak. Zbytek davu jen vyděšeně přihlížel a vyrovnával se s tím, že takhle taky skončí. Poník vykřikl a do očí mu vyhrkly slzy. Stroj začal odčerpávat krev, ve které bylo možné tu a tam zahlédnout kapku oranžové barvy. Poník byl čím dál hubenější a slabší. Jeho křik slábl a hlas ochraptěl. Pak už jen zatnul zuby, neschopný se jakkoli pohybovat či vydávat nějaký zvuk. Pak jeho hlava klesla a vyprchal z něj i zbytek života. Stroj vyjel z hrudi a vrátil se na původní pozici. Poníka s oranžovou skvrnou na hrudi začal poník odpoutávat z řetězů, mezitím plošina zajížděla zpět do zdi, která se za ní následně zavřela. ,,Mel?" oslovila Izzy svou kamarádku. ,,Ano?" odpověděla Melody. ,,Já mám pocit viny. Velkej." popotáhla Izzy. ,,Nemohly sme mu pomoct." připomněla jí Mel. ,,Asi máš pravdu, ale stejně za to cítím vinu." Izzy sklopila hlavu. ,,Čím dřív to tu dokončíme, tím líp." pomyslela si Melody.
Tak další kapitola a zase sem se brutálně rozepsala, takže to má přes 700 slov. :/ Asi sem divná, ale strašně mě baví to psát a je fakt těžký ukončit kapitolu. :O
