Jiná než ostatní (Bohové Olympu)

9. kapitola

"Vážně tam musím?" kouknu na Percyho psíma očima. "Ano, musíš. Ale neboj, Rachel je hrozně sympatická holka," povzbudí mě, ale nepomůže to. Já za žádnou Rachel nechci. Možná, že by byla lepší ta mrtvola, co tu byla dřív v podkroví. Než ale stihnu znova protestovat, Percy mě postrčí k jeskyni s červenými šátky jako závěsy.
Když vejdu, uvidím zrzku s jeansy roztrhanými na kolenou. Hned jak mě uvidí, vydá se za mnou a mile se usměje.
"Ahoj, ty jsi určitě Percyho sis a jdeš určitě pro proroc-" Náhle se zasekne a jako v transu se na mě dívá. Kolem ní se začne linout zelená mlha. Otevře pusu a začne mluvit.

"Ve stínech podsvětí král,
nevědom činů svých,
chtíc, aby se ho každý bál,
posílá nás do časů zlých.
Vyvraždí všechny jednotlivce,
co jsou krví odlišní,
odhodlán zradit i ty jedince,
kteří jsou mu nejbližší.
Dívka moře a měsíce,
nevědoma síly své,
s chlapcem se sílou ohnivce,
mají nadějné to šance.
Můžou zachránit svět,
nebo svět uvadne,
a jako pouhý květ,
nakonec upadne."
A zhroutí se na zem.

"Nakonec upadne. " doopakuju poslední verš Cheirónovi a jen na ně vyděšeně koukám. Vůbec mi to nedává smysl. Já, že mám pomoct se záchranou světa? Neoblíbená dislektička, která byla ráda, že mohla pomoct staré paní do tramvaje? Haha, dobrý vtip.
"Chlapec se sílou ohnivce, to bude asi někdo z Héfaistova srubu. Mrtvých král mi sedí na Háda, ale nesedí mi na tom to 'Vyvraždí všechny jednotlivce, co jsou krví odlišní, odhodlán zradit i ty jedince, kteří jsou mu nejbližší.'," přemýšlí Percy.
"Evidentně nemáme moc času. Ještě dnes vyrazí čtveřice polobohů, teda včetně Penny, která výpravu povede. Musíte zajít do podsvětí a zjistit, co se tam sakra děje," říká Cheirón. Když jsem šla s Percym zpátky do srubu, došlo mi, že mám ty tři další vybrat asi já. Potvrdilo se to, jakmile Percy promluvil.
" Víš, vybírání týmu není lehké, musíš to mít promyšlené-"
"Vlastně už mám dva lidi vybrané," skočím mu do řeči. Vypadá překvapeně.
"Aha. A koho?" zeptá se zvědavě.
"No, Thomase a Hanny. Zbývá mi ještě jeden no," zauvažuju nahlas.
"Thomas, to je ten tvůj boy od héfaistovců?" Zamrká na mě a ušklíbne se. Strčím do něj a zasměju se.
"Je to můj kamarád, ne kluk." Bohužel.
Vzhledem k tomu, že jsem prošvihla dopolední trénink, rozhodla jsem se vyjet si na koni do lesa za hranice tábora.
Když jsem hluboko v lese, zahlédnu v keři pohyb. Zastavím koně a instinktně šáhnu po dýce za opaskem a plížím se k tomu keři. Najednou na mě vyskočí... táborník? Obyčejný kluk v oranžovém triku s pegasem.
"Čau, co tady děláš?" řekne a ušklíbne se, jakoby o nic nešlo.
"No, ehm, byla jsem na projížďce a potkala jsem tě," vysvětlím zaskočeně.
"Aha. No, když už seš tady, pojď za mnou," pokrčí rameny a ukazuje na mýtinku se sedacím prostorem na kmenech stromů. Vůbec jsem nevěděla, že něco takového existuje. Musím sem chodit častěji.
"Okay, já jsem-"
"Penny, já vím, vlastně to ví celej tábor," ušklíbne se znova.
"Já jsem Lucas, ale říkej mi Luku," mrkne na mě. Je docela hezký. Ale zajímalo by mě, do jakého srubu patří, nemůžu ho nikam zařadit...
"A ty patříš do jakého srubu?" Zeptám se ho zaujatě.
"Arés." podívá se na nohy, jako by se za to styděl. Tohle jsem teda nečekala, vypadá jako nějaký hippiesák.
Chvilku si povídáme, zjistím, že je mu 18 a do Tábora jezdí od svých 13. narozenin, kdy ho napadla na oslavě chiméra. Nakonec se rozhodnu, že mu nabídnu místo na výpravě. Povyprávím mu celé story i s věštbou a čekám na odpověď.
"Jasně!" Řekne bez zaváhání. Evidentně je nadšený, že může z Tábora na pár dní ven a zapojit se do záchrany světa. Super. Už mám hotovou sestavu.

Tak, vážně žiju, omlouvám se, že po tak dlouhé době, ale nemohla jsem vymyslet to proroctví 😐
The_Imaginative_Girl 😇😉