Jiná než ostatní (Bohové Olympu)

6.kapitola

Běžím mezi sruby. Jak mám tomuhle utéct?  Už mi dýchá na záda.  Přede mnou se objeví týpek celý v černém. "Neutečeš vládci podsvětí! Budu tě pronásledovat i po smrti!" zvolá týpek. Nemůžu mluvit a tak jen mlčím a koukám. K mému   štěstí zakopnu o-to je mufin?- a skácím se na zem, která tam ale k mému překvapení  není a tak padám dolů neznámo kam. Viděla jsem černo, jen tajemné hlasy říkaly mé jméno "Penny!"
Celá zpocená jsem se probudila a zjistila, že do mně drbe Percy a ty tajemné hlasy vydává on. Slyším ještě troubení - lastury nebo čeho.
Když se na něj podívám pohledem "Co se děje? ", odpověděl akorát:
"Házela jsi sebou a volala ne podsvětí ne! A musíme pohnout, za dvě minuty začíná snídaně."
Během pěti sekund jsem se oblékla, nachystala a vyrazila. Po cestě jsem zjistila, že nás  (mně a Toma) bude Percy provázet po táboře a taky si vybereme zbraň.  Sice nechápu,  na co nám bude nějaká plastová pistolka,  ale radši jsem nic neříkala.
Když jsme byli v jídelně, konečně jsem neseděla narvaná u Hermova stolu.
"Mufin? " zeptal se Percy.
"NE! Ten rozhodně ne!" vykřikla jsem skoro. Od téhle noci nejím mufiny. Musela jsem vypadat dost švihnutě  (jako kdybych nebyla), že tu řvu přes celou jídelnu "mufiny ne", ale tak co už.  Jednou jiná než ostatní, napořád jiná než ostatní. Stejně nechápu,  proč všichni mluví o nemožnosti a kromě Toma, Percyho a Hanny se mi všichni vyhýbají.  Ach jo. Ale už jsem zjistila,  že Hanny je dcera Hekaté,  bohyně kouzel.
  Po snídani,  která rozhodně neobsahovala mufiny, jsem se vydala do srubu pro něco letnějšího a připravila se na prohlídku tábora. Večer prý budeme hrát boj o vlajku, nebo jak se to jmenuje. Každopádně miluji noc. Ten měsíc, jak září... no jo... sorry lidi, já za tu svoji poruchu pozornosti nemůžu... Když jsem si vzala džínové kraťasy, oranžové delší Táborové triko a černé vysoké konversky, vydala jsem se směr jídelna,  kde jsme měli s Tomem a Percym sraz, jelikož to bylo jediné místo, co jsme zatím s Tomem znali. Kluci už tam byli, Percy s sebou vzal i Annabeth, drželi se za ruce a moc jim to spolu slušelo.  S Annabeth jsme byly kamarádky.  Na Hanny sice nemá, ale ta má teď jakousi výpravu, tak se bavím s Annabeth. Stihla jsem zjistit, že spolu chodí 3 roky a zachránili svět už před Kronem, Gaiou, ale bez římského tábora Jupiter by to nezvládli. 
Jako první jsme zamířili ke srubům. Viděla jsem obrovský srub s číslem 1, ale nikdo v něm nebyl.
"Tohle je Diův srub. Normálně tam bývá jeden kluk Jason, ale zrovna je v táboře Jupiter a něco zařizuje. Srub číslo 2 je Héřin.  Asi víš, proč je neobydlený," vysvětlil mi Percy.
Jdeme kolem dalších srubů, až přejdeme do části se sruby menších bůžků.

Právě jsem zjistila, že to nejsou plastové pistolky,  ale opravdové zbraně z božského bronzu proti nestvůrám. "Tenhle asi ne," řeknu,  když mi Percy podá velký meč s roztřepeným hrotem. Percy kývne a podá meč Tomovi. Ten s ním máchne a tváří se šťastně. Jak s ním tak šermoval, vypadal jak princ s krásnýma očima.... hele jak za to fakt nemůžu. No každopádně jak začal šermovat, bliklo mu nad hlavou kladivo.
"Ó tak Héfaistos, jo? " zvedl obočí Percy a kouknul směrem ke mně.  Protočila jsem oči a pokračovala ve výběru zbraně. Nakonec jsem našla obyčejný meč, který se dokáže proměnit z prstýnku a má vlastnost proměnit se v luk a toulec.  Prostě kdo by takovou supervěcičku nechtěl,  no ne? Hned jsem se začala učit střílet. Kupodivu mi to šlo hned na začátku. Vždy jsem trefila střed. Po obědě, prohlídce zbytku tábora jako třeba lávové lezecké stěny, stájí s pegasy (hned jsem se musela proletět) a pomoci Tomovi se stěhováním do Héfaistova srubu,  byl čas na boj o vlajku. Šla jsem si odpočinout a připravit se na hru.

Ahoj :) trochu delší  kapitola. Snad se líbila a omlouvám se za pravopisné chyby ;)

VeryVavrova