Demons

7.

Děkuji za úžasný cover Fake___Gigi.
Holka, já tě prostě miluju.

„Šťastný je ten, kdo našel štěstí v rodině."
- Lev Nikolajevič Tolstoj

--

Podle světla v škvírce pod dveřma jsem věděla, že jsem tu dva dny. Asi. A je večer. Asi.
Ruka mi začala pomalu hnisat. Příšerně to bolelo. Vzlykala jsem a utírala si slzy do oblečení nasáklého krví. Nezahmouřila jsem oči. Nedokázala jsem to. Vždycky jsem myslela, že matku nenávidím. Ale všechen vztek na ní se přeměnil na vztek na mě. Já byla jí, ona byla mnou. Nemohla jsem jí nenávidět. Nedokázala jsem to.
Její nenávist vůči mě byla nedozírná. Její nenávist sebe se ztrácelá v nenávisti ke mně.
Slyšela jsem smích. Přitiskla jsem se ke dveřím. Náhlá naděje mě pohltila. Cítila jsem, jak zvedám ruku. Jak jsem praštila do dveří. A znova. Zpadla jsem na kolena. A opět bouchla.
Slzy mi tekly proudem. Chci žít. Poprvé chci, abych přežila.

,,Carrie!"uslyšela jsem své jméno, jakmile jsem dopadla na dřevěnou podlahu. Čelo leželo na chladné podleze a já už neměla sílu vstát. Bylo mi zle. Ale cítila jsem jiskřičku šteští, žiju. ,,Co se stalo?!"zvedly mě na nohy dvě ruce. ,,Carrie. Carrie! Vnímáš mě?"lehce mi propleskl tvář a já zamrkala. Omámeně jsem se uculila. Chtělo se mi zvracet. ,,Ahoj?"vydala jsem ze sebe zvláštní zvuk, jež nepřipomínal člověka. Přivřela jsem oči a cítila jsem, jak se vše postupně rozmazává. ,,Pomož mi s ní,"hlesl. Věděla jsem, že už jsem v bezpečí. Nebo v něčem, co připomínalo bezpečí. Prozatím.

--

,,Opravdu jsi v pořádku?"zeptal se Joel. Podal mi kouřící čaj a přehodil přeze mě starou zelenou deku. Upila jsem vařící tekutiny. ,,Už je mi líp,"šeptla jsem.
Jednu výhodu to mělo. Díky matce jsem zapomněla na, pro mě ne zrovna moc podařenou, párty. ,,Vážně?"podezřívavě na mě hleděl. ,,Joey, víš, že to není poprvé,"pokusila jsem se o úsměv. ,,No právě,"nelíbilo se mu to.
Otřásla jsem se nad pohledem ode dveří. Nathan přišel s Joelem. Snažil se pohledem koukat jinam, ale přesto vždy zakotvil na mě. ,,Asi si půjdu lehnout," začala jsem se zvedat. ,,Je ti dobře?"přichystal si postoj, jako bych měla každou chvíli spadnout. ,,Už se mě ptáš po osmadvacátý,"pousmála jsem se. Začal si zevnitř kousat tvář a přemýšlel. ,,Už nikdy tady nebudeš zůstávat sama. Ne, když tu bude máma,"vrátil pohled na mě. ,,Nemůžeme si o tom promluvit až zítra?"unaveně jsem zamrkala. Opět se kousl do tváře, načež přikývnul a rukou mi povolil odchod. Než jsem došla ke schodům, otočila jsem se.
Podívala jsem se na Nathana. Pousmála jsem se. Nepřestával se tvářit neutrálně. Nejdřív se podíval na mě, pak opět na mou ruku a pak opět na mě. Nakročil směrem ke mně, pak potřásl hlavou a vrátil se zpět. Čekala jsem něco víc. Ale také jsem čekala, že se otočí, odejde z tohoto domu a už nikdy víc nebude chtít mít nic společného s touto rodinou. Ale on tam stál. Koukal na mě a oči mu zvláštně jiskřily. Odtrhla jsem od něj pohled.
Otočila jsem se a odešla nahoru.

---

Opět jsem tam stála. Nad jejím tělem, v jejím pokoji, s její nenávistí. Nůž mě v ruce svrběl a škubla jsem sebou pokaždé, když se ozvalo zapraskání ve starém domě. Chtělo se mi brečet, potřebovala jsem zvracet, rána na ruce pod obvazem pálila a bolela. Hnala mě pomsta, ale pomsta je úděl demonů. A odpouští andělé. Nedokázala jsem ji odpustit, ale ani ji zabít, pomstít se jí. Ještě ne. Dnes ještě ne.

----

,,....a pak mi řekl, že jsem jen hloupá husa, co se nezajímá o nic jiného než o sebe. Chápeš? Prostě blb. Carrie? Vnímáš mě,"Jackie se mnou zatřásla,já sebou mírně škubla a přestala si hrát se špinavým obvazem. ,,Co se ti stalo?"popadla mě za ruku, načež jsem sykla a trhla rukou a začalo to pálit ještě víc. Vyděšeně sebou trhla a na očích jsem jí viděla, že se vyděsila, že mi ublížila. ,,Nic. Jen menší nehoda,"prohlásila jsem a mávla nad tím rukou. ,,Proto tě nešlo celý víkend zastihnout?"připitomělý úsměv na mé tváři jí donutil ke smíchu. Scháněla mě. Má duše byla štěstím bez sebe. ,,Co kdybychom zašli o víkendu na nákupy?"zeptala se s jiskřivýma očima. ,,Já nevím,"skousla jsem si ret. ,,Ale notak...nenuť mě tě prosit. Protože to dělat nebudu,"našpulila rty a přivřela oči. ,,Pokusím se, ale nic neslibuju,"nastavila jsem ukazováček, načež se Jackie vítězně usmála.