Sherlock: Hra nekončí

Kapitola třináctá

Uplynuly dva týdny rychlostí proudu rozbouřené řeky. Jeden se kolikrát pozastavuje nad tím, jak je čas neúprosný a letí vpřed, aniž by někoho upozornil. Pak se člověk ohlédne a uvědomí si, že dvacet let jeho života je nenávratně pryč. V tomto případě se však jednalo jen o dva týdny.

Klid byl také na Baker Street a to konkrétně na 221B. Samozřejmě každý definuje klid poněkud jinak, v tomto případě by se dalo říct, že vše bylo v normě. Kristin si zvykla na křik dítěte i občasné Sherlockovy projevy své existence, jako byla střelba do zdi, podivné zápachy z jeho experimentů i klienti, které buď hned neurvale vyhazoval, nebo přijal. Společně s Johnem se nad to dokázali povznést, i nad neustálé povídání paní Hudsonové, když nepochodila u Sherlocka s Johnem, šla pro změnu ke Kristin na kus řeči. Ta ovšem měla tolik slušnosti, že si nedovolila ji jen tak nezdvořile vyprovodit, jak to dělal její soused. Dalo by se říct, že zde všichni žili v určité harmonii, která by mnohé mohla dovádět k šílenství.

Kristin sestupovala pomalu po schodech a v ruce držela talíř, na němž bylo poskládaných několik muffinů. Teď když se konečně cítila svobodná, rozhodla se vyzkoušet, jestli vůbec dokáže něco upéct. O své hotové dílo se hodlala podělit i se svými sousedy.

V momentě, kdy chtěla zaklepat na dveře, se ony samy prudce otevřely a v nich stál Greg Lestrade, který stačil včas zabrzdit.

„Sakra, vyděsil jste mě," ulevila si.

„Omlouvám se." Pověděl a pohledem sjel na její talíř, který držela křečovitě. Byl zázrak, že se jí to všechno nevysypalo. „Vy je nějak rozmazlujete." Zasmál se.

„Je to první pokus, klidně si vezměte, neručím ale, jaké to bude," nabídla mu a ten si ochotně hned jeden vzal. Byla to příjemná změna oproti koblihám, kterými si snažil trochu osladit život a mnohdy to byla i náhrada za pořádné jídlo. Se slovy díků a plnou pusou ve spěchu odešel. Kristin tedy vstoupila do již otevřených dveří, kde spatřila Sherlocka, Johna i Rosie.

„No ne, čím jsme si to zasloužili?" řekl John nadšeně.

„Jste spíš pokusní králíci, jestli vás to nezabije, budu to pokládat za úspěch," zasmála se a položila talíř na stůl, u kterého seděl Sherlock. John si hned ochotně, stejně jako Greg, jeden vzal.

„Je to dobrý," řekl John a chytal drobečky, které mu padaly z pusy.

„Výborně, experiment byl úspěšný," zasmála se a podívala se na Sherlocka. Trochu tím narážela na něj a jeho neustálé bádání a zkoumání těch nejpodivnějších věcí, ať už se jednalo o části lidského těla nebo něco úplně jiného. I Sherlock si nabídl a pochvalně přikyvoval. Kristin se cítila dobře, že se její první pokus takto vydařil, i když si při výrobě těchto muffinů nebyla vůbec jistá. Nikdy nepekla.

Její nadšení i úsměv z tváře však pomalu mizeli, když si povšimla článku, který měl Sherlock na svém počítači právě otevřený. Její tvář opustila veškerá radost a nitro se začínalo naplňovat úzkostí a strachem. Jakoby se svět najednou opět začal zahalovat do černobílé, kde se nakonec vytrácela i bílá a nahrazovala ji nepříjemná šeď.

„Jak to, že ho pustili?" zeptala se po chvíli a snažila se zkrotit své emoce a nevypustit je ven.

„Média uvádí, že jen zaplatil přemrštěnou kauci a jeho obratný právník jej z toho vysekal." Řekl Sherlock a pozoroval ji tím svým pohledem. Poznal, že je něco jinak, musela toho člověka znát. „Jenže musel ještě někoho podplatit, to se však už nikde nepíše."

„Prachatí hajzlové z toho vždycky vyváznou." Dodal John. Ani jemu se to nelíbilo.

„Jo to je pravda," řekl Kristin a dívala se na Johna, který rovněž nebyl slepý a poznal tu náhlou změnu. „No každopádně jsem ráda, že vám chutná." Snažila se to Kristin zamluvit a usmála se. Byl to však úsměv naprosto nepřirozený a falešný.

„Kristin?" oslovil ji náhle Sherlock jemně, což překvapilo i samotného Johna. Otočila se, když byla právě na odchodu u dveří a zůstala stát.

„Copak?" pousmála se.

„Je to on, že? Oliver Brown." Díval se na ni a sledoval, jak její hraný úsměv opadl a objevil se skutečný výraz plný dávné bolesti.

„Doufala jsem, že už budu mít klid, když bude za mřížemi." Řekla po dlouhé odmlce a bez dalšího slova prostě odešla. Potřebovala si to všechno srovnat v hlavě. Pokud byl její psychopatický bývalý přítel, již zmíněný Oliver Brown, opět na svobodě, znamenalo to, že je zde reálná šance, že jí opět nedá pokoj. Najde si ji. Byla bláhová a naivní, když si myslela, že si posedí ve vězení hodně dlouho a ona bude mít konečně klid.

„Takže ona chodila s Oliverem Brownem." Konstatoval pouze John poté, co Kristin odešla.

„Tohle bude mít taky ještě dohru, Johne." Řekl Sherlock.

Zdravím vás, moji drazí! Jsem tady s další kapitolou, tak doufám, že se líbila. Zároveň vám chci moc poděkovat za všechny hvězdičky a vaše povzbudivé komentáře. Nemáte ani tušení, jakou mi tím děláte radost. To je totiž pro autora to nejlepší, co jen může být, když vidí, že se jeho příběh líbí a navíc ho ještě někdo okomentuje milým slovem. Proto ještě jednou děkuji.

Kristie