Krátké strašidelné příběhy: Příběh 1

Příběh 16 - Valentýn

Dnes je Valentýn. Svátek zamilovaných. Ještě před třemi lety bych byla nadšená, ale letos už ne. V životě jsem poznala jen jednu osobu, kvůli které měl můj život smysl. Bylo to právě před třemi lety. A pak se stalo něco, z čeho jsem se neprobrala ještě dnes. Umřel. Náhle mě navždy opustil. Od té doby nenávidím celý svět. Teď se vydávám na místo, kde jsme každý rok 14. února slavili Svátek zamilovaných. Malý dřevěný posed na kraji lesa. S drahou polovičkou velice romantické, ale bez ní-prázdno. Vždy v tenhle den jsme se zde posadili, pustili si romantické písně a každý rok jsem dostala velkou rudou růži. Dneska tu sedím sama bez písní a bez něj. I přes zimní období je počasí velice klidné. 

Po hodině sezení a koukání do prázdna se chystám k odchodu. Jakmile otevřu malá dřevěná dvířka posedu, začne se vířit sníh a foukat prudký studený vítr. V tomhle počasí se domů jít nedá a tak se vracím zpátky na provizorní lavičku v posedu. Čeká tu na mě malé nepříjemné překvapení. Na protější zdi je vyryt vzkaz. Jako by do zdi někdo ryl nehtem. Pouze v hlavě si stále opakuji slova vzkazu: Už bez tebe nemůžu být. Necítit každý den tvou vůni je pro mě trápení. Za chvíli už ale budeme spolu. Budu tě svírat v náručí jako dřív. Až to udělám, tak nás nic nerozdělí. Už to nebude dlouho trvat. Už za chvíli tě zabiju. 

Nevnímám nic než jen vzkaz, který mi nahání husí kůži. Patří snad mně? A proč tu před tím nebyl? Najednou mi projede mráz po zádech. Pod vzkazem leží na zemi velká rudá růže.
Příběh podle skutečné události