Krátké strašidelné příběhy: Příběh 1

Příběh 13 - Baba spravedlnosti

Každé jaro procházela tajemná žena celým Českem. Lidé, kteří s ní měli tu čest, jí dali, dnes již možná vtipnou, přezdívku "Baba spravedlnosti." Často byla zaměňována s polednicí a dalšími lidovými legendami, od těch se ale lišila jednou podstatnou věcí. Byla skutečná. V každém místě, kudy prošla, si vyhledala hříšníky, a ti byli po jejím odchodu patřičně potrestáni jakousi zázračnou silou osudu. Poté se ale na dlouhé roky vytratila a stala se z ní pohádka, tedy až doteď. V jedné z vesnic jihu Čech, se zlobivé děti zavíraly do skříní a rodiče jim na druhé straně dřevěných dveří vyprávěli hrůznou pohádku o "Ďábelské babizně", což byla přejmenovaná "Bába spravedlnosti." Bohužel se tady nebrala jako posel boha, nýbrž posel samotného ďábla. Jak děti vyrůstaly a moderní technika ovládla jejich jednoduché hlavy, staly se povídačky jako tyto, pouhou báchorkou. Jedno z těchto dětí byl i František, vášnivý sběratel motýlů. Jeho nadšení pro tento koníček ale nevězelo v motýlí kráse, nýbrž v ukojení potřeby napíchávat jejich slaboučká tělíčka, kovovými hroty špendlíků. Ostatní obyvatelé o jeho úchylce věděli, nic s ní ale nedělali. Nastalo jaro a František měl pré. Jediné co dělal, bylo pobíhání po loukách a chytání motýlků.

Jednoho večera se velmi krutě ochladilo.

Vzduch byl pod bodem mrazu a lidem nestačily roztopená kamna ani troje deky. Žena v černém hábitu vstoupila po příjezdové cestě do centra vesnice. V hostinci si pronajala pokoj a přečkala noc, kterou strávila hlasitým pořváváním jakýchsi hesel, kterým nebylo rozumět. Probudilo to ale všechny ostatní hosty. Než si lidé ve vsi stačili uvědomit, jaká síla se jim prohnala domovy, bylo již pozdě. Druhý den nastalo opět teplo, vzduch byl ale velmi hustý. Když se Franta vrátil z neúspěšného lovu, kdy nenašel po motýlech ani stopu, čekal na něj nepříliš hezký, ale férový trest. Po otevření dveří do výstavní místnosti si všiml, že všichni motýli byli pryč. Místo, kde se teď nacházeli, bylo to poslední, kam se kdy podíval. Celý dřevěný strop bylo jedno velké motýlí hnízdo, které se na něj bez milostně vrhlo. Zařval hrůzou, zakopl, praštil se do hlavy a ztratil možnost pohybu. Mezitím mu jeho živé exponáty nalítali do krku, kde se usadili a čekali, až naposledy vydechne. Jeho hlasitý řev přilákal ostatní vesničany, kteří našli už jen jeho bezvládné tělo, připomínající jakýsi motýlí příbytek. Pouze pár jedinců si všimlo usmívající se ženy v černém, která se mihla za jedním z oken.