Krátké strašidelné příběhy: Příběh 1

Příběh 43 - Anneliese Michel vymítání

Anneliese Michel - je pravé jméno dívky, o jejímž tragickém osudu vypráví film s názvem The Exorcism of Emil Rose,,V moci ďábla". Scénář filmu byl napsán podle knihy The Exorcism of Anneliese Michel.

Anneliese byla jednou ze čtyř dcer manželů Michelových, dobrých a zbožných lidí, kteří žili v německém Klingenbergu. Byla přátelská dívka a dobře se učila. Cosi zvláštního se začalo dít až krátce před 16. narozeninami, roku 1968. Podle svědectví spolužaček se Anneliese nemohla po prožití hrůzyplné noci hýbat, cítila se stažená nějakou obrovskou silou, která jí nedovolovala dýchat ani si přivolat si pomoc. Téměř o rok později se tato situace znovu opakovala. Návštěva lékaře a podrobné neurologické vyšetření neodhalily žádné onemocnění. Pro zlepšení svého zdraví byla Anneliese poslána do sanatoria. Dívky které se s ní vídaly, popisovaly, že její modré oči zčernaly, změnily se její ruce se a zachvacovaly jí podivné křeče. Anneliese ztratila jeden školní rok. Potom její potíže ustaly. Anneliese pokračovala úspěšně ve studiích. Složila maturitu a byla přijata ke studiu na vysoké pedagogické škole.

V době studia na vysoké škole, začíná mít Anneliese opět potíže. Stěžuje si mamince, že v jejím pokoji něco šramotí. Ostatní z rodiny však nic neslyší, a tak je Anneliese vyšetřena odborným lékařem. Lékař žádné poškození Anneliesina sluchu neshledal. Zanedlouho začínají slyšet ťukání pod podlahou, šramocení ve skříni i ostatní členové rodiny. Při jedné rodinné modlitbě před soškou Panny Marie se Anneliesina tvář začala různě křivit a z jejích očí sršela děsivá nenávist. Anneliese si v té době stěžovala svému duchovnímu důvěrníkovi a budoucímu exorcistovi P. Arnoldu Renzovi ,,To je takový děs, že si myslíte, že jste už v pekle, jste tak opuštěný, jako nikdo tady na světě…Představuji si pak, otče Arnolde, že takhle bylo na Olivové hoře Ježíši, jen ještě nepředstavitelně hůř, protože On na sebe přece vzal hříchy celého světa"

Anneliese se snaží těžké chvíle překonat a žít běžným životem. S úspěchem studuje, je přátelská, zamiluje se. Její chlapec Petr o jejích potížích ví a věří, že se najde lékař, který jí pomůže.Rodiče hledají pomoc pro Anneliese u mnoha lékařů, žádný však nedokáže Anneliese pomoci. Rodiče i otec Arnold prosí o pomoc znalce z duchovní oblasti, odborníky na posedlost. Jeden z těchto znalců si poznamenal následující slova:,, Anneliese byla milá dívka a pocházela z hluboce náboženského domu. Stěžovala si: ,,Cítím, že nemám vlastní ´já´. Pak řekla, že čas od časuvidí ďábelské obličeje, které nebyla schopna blíže popsat. V určitých časových odstupech od sebe hrubě odhazovala posvěcené předměty. V místnostech kolem sebe šířila zápach spáleniny a hnoje.

 

Jak plynuly měsíce, chování Anneliese bylo stále obludnější: skákala po zdech, pila z podlahy svoji moč, dávala hlavu do klozetové mísy, škrábala a kousala stěny a přitom si vyrážela zuby, nahá se válela po štěrku nebo se namáčela ve vodě. Měla neuvěřitelnou fyzickou sílu: když jí chtěla sestra chytit, mrštila s ní o zem jako s hračkou. Téměř nespala a když ulehla, vypadala jako mrtvá. Kvůli napětí krčních svalů nemohla dívka pít a často ani dýchat. Náhle se uklidňovala a vracela do rovnováhy, několik hodin se modlila, učila se a hrála na klavír.

Zápisky P. Arnolda Renzce z prvního exorcismu dávají určitou představu o boji, který začal:

"Nejsilněji Anneliese reaguje či démoni reagují na svěcenou vodu. Anneliese začíná výt a zmítat se. Drží ji tři muži: pan Hein, Petr a její otec. Anneliese se snaží kousat nalevo i napravo, kope nohama směrem ke mně. Občas vyje, zvlášť u svěcené vody. Opakuje: "Skončete s tím h…" ty za… kněžoure, ty špinavá s…! Kleteb a nadávek je mnohem víc, odpusťme si je však."

Na výslovné Anneliesino dovolení nahrává otec Arnold průběh exorcismu na magnetofon. Když kněz za doprovodu Anneliesiných nejbližších přikazuje démonům, aby opustili tělo trápené dívky, používá přitom slova, která předepsiuje tzv. Rituale romanum, nebo vzývá svatá jména, rozléhá se nepopsatelný křik, vrčení a skřeky.Se strašlivým vztekem a odporem odpovídali démoni duchovním na otázky. Exorcisté během exorcismu hovořili sešesti démony, kteří se označovali jako Kain, Nero, Jidáš, Lucifer, Hitler a farář Fleischmann (kněz z blízké vsi žijící v 16. století, který porušil celibát). Otec Arnold v jednu chvíli chtěl zanotovat mariánskou píseň, ale nemohl, protože Anneliese vybuchla v šílený a dosud neslyšený ryk. Ďábel se dávil, jako by měl okamžitě vyzvracet vnitřnosti a křičel: "Ona přichází! Ona přichází! Velká paní!"

Exorcismus z 30. prosince 1975 začal stejně jako mnohé jiné. Otec Arnold se zeptal kolik je démonů v těle Anneliese. Démoni počítali do šesti. Pak se zeptal na jména démonů. Démoni vyjmenovali svá jména. Kain, Nero, Lucifer, Jidáš, Hitler, Fleishman. Potom se otec Arnold ptal:,,Jak se jmenuješ?" Démon odpověděl jsem Kain, jsem prokletý, protože jsem zabil bratra. Jsem Lucifer, jsem prokletý, protože nechci sloužit Bohu, chci sám panovat, přesto, že jsem jen stvoření. Každý z démonů nakonec s odporem řekl: Zdrávas Maria milostiplná. Když démoni již dále nemohli snášet modlitby a chtěli opustit tělo Anneliese, tu se naráz rozlehl jejich křik: "Chceme vyjít, ale nemůžeme, protože On to nedovoluje!" Otec Arnold i otec Ernest byli velmi udiveni, že Bůh nedovolil démonům opustit tělo Anneliese. Jaký je Boží záměr s těmito událostmi?

Teprve smrt přinesla konečné osvobození. "Den před smrtí," vzpomíná otec Arnold, řekla: Prosím o rozhřešení! To bylo její poslední slovo, které mi řekla." O půlnoci duchovní démonům přikázal, aby se utišili a dovolili dívce usnout. Anneliese si lehla a klidně usnula, aby se už nikdy neprobudila. Zemřela vyčerpáním.

Proč byla Anneliese Michel posedlá zlými duchy? Posedlost se týká člověka, který se otevřel působení satana satanistickými pakty, praktikováním magie, spiritismu, bioenergoterapií či jinými formami okultismu. U Anneliese nebylo možné najít ani stopy něčeho takového.