Už tu ležím několik hodin. Je 5:35 ráno a není tu toho moc co bych mohl udělat. Víte co je na tom nejhorší? Jsem ve stejné místnosti jako moji rodiče. Pořád se na mě dívají a já si nemůžu pomoct ale ohlížet se a nesnažit se brečet nebo začít křičet. Jejich oči se soustředí jen na mě a jejich ústa jsou dokořán otevřená. Je tu silný pach krve a já se cítím být paralyzovaný strachem.
Jde o tohle. Jestli nějak naznačím že už nespím, jsem v prdeli. Zemřu a není tu nikdo kdo by mě zachránil. Snažil jsem se přemýšlet jak se z toho dostat ven ale jediný nápad který mám je běžet ke vchodu a křičet o pomoc s nadějí, že mě někdo ze sousedů uslyší. Je to riskantní, ale jestli tady zůstanu, určitě zemřu. Čeká až se probudím a uvidím jeho mistrovské dílo.
Asi vás zajímá co se tady děje. Občas se trochu předběhnu.
Asi před třemi hodinami jsem slyšel křik z druhé strany domu. Vstal jsem a šel se podívat co se stalo, než jsem si uvědomil že potřebuju na záchod. Než abych udělal velice chytrou věc a zkoumal, šel jsem nejdříve do koupelny. Mohl jsem se nechat zabít dřív pro moje hloupé činy. Vykonal jsem potřebu a vykouknul z koupelny. Na koberci byla krev. To mě vyděsilo a běžel jsem zpátky do svého pokoje a schoval se pod peřinu jako srab. Snažil jsem se znovu usnout, jako by to byla jenom nějaká noční můra.
Ale zaslechl jsem jak se dveře mého pokoje otevřely. Jako vystrašené děcko jsem vykouknul z pod peřiny abych viděl co se děje. Viděl jsem jak něco táhne moje mrtvé rodiče do pokoje. Nebyl to člověk, tím jsem si jistý. Nemělo to vlasy, žádné oči nebo oblečení. Chodilo to jako pračlověk, se shrbenými zády to táhlo moje rodiče. Ale ta věc byla chytřejší než pračlověk. Vědělo to, co dělá.
Posadilo to mého tátu na okraj mé postele čelem ke mně. Potom to posadilo mou mámu na židli také čelem ke mně. Pak to začalo otírat ruce o stěnu, pokrylo jí krví a namalovalo kruh s Ďáblovým pentagramem uvnitř. Ta věc udělala něco čemu byste mohli říkat umělecké dílo. Nakonec to vyřezalo zprávu do stěny, kterou jsem ve tmě nemohl přečíst.
Pak to zalezlo pod mou postel připraveno na útok.
Ta nejděsivější věc teď je že moje oči už si zvykly na tmu, a můžu přečíst tu zprávu na stěně. Nechci se na to podívat, protože je strašné na to myslet. Ale cítím že to potřebuju vidět, než budu zavražděn.
Vykouknul jsem na mistrovské dílo té věci.
"Vím že jsi vzhůru."
