Origin of Eyeless Jack

218 8 1
                                    

Cvak... cvak... cvak..

Jack mačkal tlačítka tak dlouho, že se všechny dostupné kanály začaly opakovat. O víkendech nic zajímavého nevysílali, což ho vůbec nepřekvapovalo. Mladý student se s povzdechem zapřel rukama o pohovku, zvedl se a zamířil k nočnímu stolku. S domácími úkoly si nemusel lámat hlavu, většinu stihl dodělat už ve třídě, na rozdíl od jeho spolubydlícího se je snažil udělat vždycky jako první ze všech povinností, aby měl poté více času na sebe.

Nechtělo se mu hrát videohry. Jen na sebe hodil černou mikinu, kterou měl jako vždycky přehozenou přes židli, stáhnul si kapuci do obličeje a vyšel ven z pokoje.

Klasicky ho procházka okolo areálu, na čerstvém vzduchu, vždycky uklidnila a pročistila mysl. Ale on se v poslední době cítil... jinak. Věděl moc dobře, že to nebude jeho tělem nebo samotnou vysokou školou, dokonce ani neměl žádnou přítelkyni, o kterou by měl mít starost...

Cítil se prostě jinak a ani nevěděl jak. Velice často ho z takového přemítání až rozbolela hlava. Zatímco otevřel dveře hlavní budovy, které hned nato zavřel vítr, mnul si rozbolavělé spánky. Bylo něco málo po šesté hodině a nebe se barvilo červánky, snažící se zakrýt, že se blíží tma. Zákaz vycházení platil od půlnoci a Jackovi to vůbec nevadilo, to ne, stejně mu ale vrtalo hlavou, proč tak pozdě.

,, Ahoj Jacku!"

Když chlapec zvedl hlavu, spatřil svoji spolužačku, která pravděpodobně zrovna odcházela z hodiny, protože měla stále v rukou knihy a na zádech měla batoh. Jackovi se na tváři objevil úsměv a zvedl ruku, aby ji mohl zamávat. Byla to.. oh, jaké bylo její jméno? Jenny! Jenny Smith.

,, Ahoj Jenny! To jdeš ze školy teď?" Dívka zakývala hlavou a usmála se.

,, Je fakt pozdě, cos tam dělala tak dlouho?"

Jenny se najednou přestala usmívat, ale po chvilce zase nasadila úsměv ještě širší než předtím.

,, Oh... jen jsem se učila dopředu. Brzy budou finálky, tak nechci zůstat pozadu." odhrnula si vlasy z obličeje. ,, A co tu vůbec děláš ty? Večer být bouřka."

Jack jen pokrčil rameny a zadíval se na oblohu, zatímco nasával vzduch prosycený vlhkostí. Jo, mělo by každou chvíli pršet.

,, Jen jsem se šel vyvětrat na čerstvém vzduchu. Dodělal jsem úkoly a moc se mi nechtělo jen hrát videohry nebo sledovat telku. Tak jsem šel sem."

CreepypastyKde žijí příběhy. Začni objevovat