Pokud jsem si včera připadal hubeně, mí spolužáci mi ten dojem následujícího dne vyvrátili.
Ze všech stran na mě doléhali jejich rádoby vtipné komentáře a poznámky.
Připadal jsem si nechutně. Moc nechutně. Bylo mi ze sebe nanic.
Nejhorší to bylo velké pauze.
„Vidíš to co já?"
„To snad nemyslí vážně. Jako kdyby on ještě potřeboval jídlo."
„Doufám, že nikdy neskončím jako on."
Na jednu stranu měli pravdu. Na druhou, od včerejšího oběda jsem nejedl. Takže jsem tam potupně seděl a polykal slzy. Ale jedl jsem.
Byl jsem jejich hračka. Laboratorní krysa, do které si mohli šťouchat jak chtěli. Už jsem z toho všeho byl unavený. Moc unavený.
Po zbytek dne jsem měl jen kousek chleba, v uších mi stále zněla ta krutá slova.
ČTEŠ
ana boy./ tronnor
FanfictionJe pravda, že záleží na nitru člověka. Ale vnějšek se nedá tak úplně vypustit. 2.5.2017 #20 v ff ♥