Connore,
mám hlad. Nikdy jsem tak silný hlad neměl. Možná je to tím, že jsem asi dva dny nejedl. Nikdo si toho nevšiml. Vždycky jsem se vymluvil. Stačilo říct: „Mami, jedl jsem ve škole. Mami, dal jsem si něco před večeří. Mami, nemám hlad, jedl jsem před chvíli."Na jednu stranu se chci najíst. Na tu druhou, mám ale strach. Velký strach.
Cítím se moc prázdný. I když jsem tě vypil minimálně dva litry najednou, pořád se tak cítím. Nevím, co dělat. Asi vypiju další vodu.
Možná něco upeču. Ano, začal jsem péct. Není to žádný zázrak, většinou to jsou jenom sušenky, muffiny a tak dále. Ale potřebuju nějaký kontakt s jídlem, byť jen takový. Ano, to zní fajn. Ale abych nepřibral, když budu dýchat tu vůni.
Nebo si můžu jít zakouřit. Ale to bych si musel jít koupit novou krabičku. Našel jsem ve městě krám, kde mi cigarety s falešnou občankou prodají. Není to senzace?
Connie,
zdá se mi to, nebo mi čím dál tím méně nadáváte. Dnes to bylo jen jednou a to jsme měli osm hodin. Třeba jsem zhubl.Connie,
173 cm
52 kgConnore,
dneska nic. Stále se tomu divím. Ani jedna nechutně upřímná poznámka. Asi si dnes nic neudělám, nevím.Connie,
tak jsem přemýšlel. A napadlo mě, že až zhubnu na 50 kg, tak zase budu jíst. Usuzuji, že už budu dost hubený.Ten poslední dopis byl jedna velká lež.
Omlouvám se, že jsem ti lhal, Connie. Neplánoval jsem to nechat zajít tak daleko. Ale pochop, chtěl jsem být hubený. Hubený a dobrý. Už jsem byl unavený z toho, že jsem nebyl.
Omlouvám se nám oboum, Connie...
ČTEŠ
ana boy./ tronnor
FanfictionJe pravda, že záleží na nitru člověka. Ale vnějšek se nedá tak úplně vypustit. 2.5.2017 #20 v ff ♥