Hokejový sen 2

1. Nový začátek

Znáte to, každý má svůj vlastní sen, který se snaží za život splnit. Jestli je něco, co jsem si v životě přála ze všeho nejvíce, tak vyhrát olympiádu. A mohu říct, že jako jednomu člověku z mála se mi tenhle sen splnit podařilo.

Před měsícem jsem se stala olympijskou vítězkou. Byl to ten nejkrásnější moment mého života. Celá aréna mi tleskala za výkon ve stoje, česká hymna v pozadí a zlatá medaile na krku. Jen jedno tomu celému chybělo, že tenhle moment nemohl sdílet naživo se mnou ten, na kterém mi nejvíc záleží. Moje láska. Můj Tom.

Můj hokejový brankář se totiž v jednom zápase zranil a nebylo jisté, jestli vůbec bude moct dále hrát. Doktoři mu sice dali ortézu a povolili poté hrát hokej, ale bůhví, jestli se do toho znovu dostane. To je zatím ve hvězdách.

Což mi tak připomíná... kolik je hodin?!

Vytrhla jsem se ze snění o minulosti a vrátila do reality. Podívala jsem se na hodiny a zasténala jsem. Zase pozdě. A zrovna na tohle!

Tomovi totiž ortézu sundali před týdnem a dnes má poprvé zkusit trénovat s týmem na novou sezónu. Přípravné zápasy začínají za týden. Což je ještě super, ale co je otravný je fakt, že za dva týdny začíná škola. Zase o rok starší...tentokrát mě čeká třeťák.

Povzdechla jsem si a popadla připravenou tašku s věcma. Po tréninku týmu totiž mám domluvený bruslení s Tomem.

Do arény jsem přiběhla pozdě, ale přeci jsem stihla Tomův první nástup na led. Tom, který si právě na střídačce utahoval betony a kontroloval brusle, se zhluboka nadechl a postavil se. Byl s ním trenér. Jelikož jsem seděla celkem blízko a zvuk se v aréně rozléhá, slyšela jsem, co si povídají. „Všechno v pohodě?" Zeptal se trenér Toma, který na bruslích po takové době trochu zavrávoral. Nakonec ale pokýval hlavou a chystal se vyrazit na led.

Přesně v tu chvíli, mi někdo poklepal na rameno. Otočila jsem se. „Anet!" Vykřikla jsem a objala Anetu, kterou jsem také od olympiády neviděla. „Prošvihla jsem něco?" Optala se a otočila hlavu směrem na led. „Právě včas." Vydechla jsem, když se Tomovi brusle poprvé dotkly ledu.

Tom začal objíždět kolečko na procvičení, když se u něj zastavil Ondra a něco mu pošeptal. Poté poklepal Tomovi na rameno a odjel na druhou stranu trénovat střely na bránu. Tom se podíval směrem, kde jste s Anetou seděly, a usmál se. Zamával mi lapačkou. Úsměv i mávnutí jsem opětovala a ukázala mu, že držím palce. Pokýval hlavou a pokračoval v kolečku dál.

Otočila jsem se k Anetě. „Kde jsi nechala Páťu?" Zajímala jsem se.

O tom jsem se zapomněla zmínit. Patrik bere prášky na paměť, kvůli té ztrátě, ale už se rozvzpomněl celkem. A jelikož mu Anta pomáhala a trávili spolu hodně času, tak se prostě a jednoduše do sebe zamilovali, takže teď také tvoří pár. Mám z nich hroznou radost, to jim to trvalo.

„Byl ještě na kontrole v nemocnici, ale slíbil, že přijde." Odpověděla Aneta a usmála se. „To je fajn, jsem ráda, že s tou pamětí to nebylo něco horšího, na začátku to vypadalo příšerně." Připomněla jsem Anetě čas, kdy si nemohl vzpomenout kdo Aneta a já vlastně jsme. „Mi povídej." Vydechla Aneta s úlevou.

To už jsem pozornost soustředila opět na led. Tom vystřídal druhého brankaře v nácviku střel. A už to jelo, střela, zákrok betonem, další střela, vyražení do ochranné sítě.

Pár puků sice po nácviku skončilo Tomovi za zády, ale myslím, že na návrat po zranění celkem dobrý. Doufám, že se do toho znovu dostane, hokej je jeho život, stejně jako můj krasobruslení a v životě nedopustím, aby o něj přišel.

Trénink pokračoval rozdělením na dva týmy a cvičný zápasem.

„Holky, sorry, že tak pozdě, ale ty nemocnice jsou fakt zlo." Ozval se za námi Patrikův hlas. „V pohodě, chápeme." Ušklíbla jsem se a Patrik mezitím políbil Anetu. Nemohla jsem si pomoct a usmála se.

„Jak se mu dařilo? Je "my bro" v pohodě?" Zajímal se.

Ehm, jo. Co bych asi taky měla zmínit, že Patrik s Tomem se také hodně začali bavit. A výrazu typu "bro" používají na můj vkus až příliš často.

„Jojo, zvládl to. Sice se chvíli kymácel, ale tak to se není čemu divit." Pochválila jsem Toma, která zrovna chytil jednu ze střel do lapačky. „To jsem rád." Usmál se Patrik.

Když trénink skončil, Patrik s Anetou se rozloučili. „Rádi bysme zůstali, ale máme domluvený plány." Vysvětloval Patrik. „Jo, nic se neděje." Usmála jsem se a zamávala jim na pozdrav.

Když z ledu odešel poslední hráč do kabin, nasadila jsem si brusle a vyrazila na led.

Párkrát jsem si skočila a zatočila se, když jsem zaregistrovala, že mě pozoruje Tom. Samozřejmě už bez výstroje. Říkala jsem, že jsme si domluvili bruslení.

„Na tebe bych se mohl dívat pořád." Řekl, když se naše pohledy střetly. Zrudla jsem až na zadku. „Jak dlouho už tu jsi?" Zeptala jsem se stydlivě. „No dobrých deset minut." Zasmál se Tom a přibruslil ke mně. Vtiskl mi polibek a dlouze obejmul. „Chyběla jsi mi, beruško." Zašeptal. „Ty mně taky." Opětovala jsem šepot a ještě více ho k sobě přitiskla.

Nevím, jak dlouho jsme takhle stáli, ale rozhodli jsme se nakonec bruslit. „Tak co? Jak se cítíš po zranění znovu na ledě?" Usmála jsem se, když jsme ruku v ruce objížděli ledovou plochu. „Nejvíc super, bál jsem se, že jsem to zapomněl, ale to bruslení je snad vrozený." Zasmál se. „Buď rád, někdo by to už nedokázal." Tom pokýval hlavou. „Ale vyhráno ještě nemám, uvidíme, až mě trenér nasadí na nějaký předsezónní zápas, co tam předvedu." Řekl. „Neboj se, jsi ten nejlepší brankář, zvládneš to, já ti věřím." Podpořila jsem ho aspoň slovy. „A to je hlavní." Usmál se Tom a dal mi pusu na tvář.

„Máš na dnešek ještě nějaký plány nebo tu budeme jen objíždět stadion?" Nadzvedla jsem obočí. „Potřeboval jsem si jen trochu potrénovat bruslení, ale nějaký plány ještě mám. Rty se mu zvlnily v úsměvu. „No a dozvím se jaký?" Nadzvedla jsem obočí. „Klidně. Pozval jsem Ondru, má nějakou novou přítelkyní prý, jestli nechtějí s námi něco podniknout." Podíval se na mě a čekal na reakci. Pokrčila jsem rameny. „Proč ne."

Chvíli jsme ještě spolu blbnuli na ledě, když do arény vešel Ondra a za ním nějaká holka. No to jsem zvědavá, koho si nabrnkl. Když se ta dívka ale otočila, ztuhl mi úsměv na tváři. Právě jsem koukala do očí Markétě.

                                                             *********************

Jelikož ohlasů na pokračování Hokejového snu bylo hodně, rozhodla jsem se, že příběh pokračovat bude!:)

Doufám, že si druhou knihu oblíbíte stejně jako tu první!:) Jak se líbila první část? Dejte mi vědět!:)

Samozřejmě záleží na vašich ohlasech, jak rychle tu bude další část!;) Takže děkuji za podporu v podobě vote a komentářů!:) A já se těším u další části!:)