Hokejový sen 2

8. Nová spolubydlící

Odpovědí mi bylo protočení očí. „Je to uvítací párty, budou tam nováčci, co se chtějí dostat do týmu, když to řeknu blbě, tak je to povinný." Řekl, koukl se na mě a sledoval každý můj záškub v obličeji. „Aha," odsekla jsem trochu jedovatě. „To jsem přesně čekal tohle, vždycky to děláš, ty a tvoje žárlivý scény, pokud sis nevšimla, oběma se nám změnil život, lidi nás poznávají na ulici, máme fanoušky a všechno okolo. Měla by ses naučit mi věřit," povzdechl si Tom a odvrátil pohled. Byla jsem pořád trochu nafrněná, ale v hloubi duše jsem tušila, že má pravdu. „Promiň, máš pravdu, ale chápeš proč jsem taková," pověděla jsem smutně a najednou jsem se ocitla v Tomově náručí. „Chápu, ale v pohodě, jo? Uvidíme se zítra. Na rozpisu mám trénink hned po tom tvém." Pousmál se Tom, políbil mě a odešel na pokoj.

Fajn, pomyslela jsem si. Party nováčků a s nějakýma roztleskávačkama nebo co ta holka byla zač. Přepadaly mě návaly žárlivosti, ale vzpomněla jsem si na Tomova slova a snažila se je krotit. Všechno je v pohodě, Tom je tvůj kluk, miluje tebe, nepodvedl by tě, teď už ne. Aspoň jsem v to doufala.

Mezitím jsem došla na hotel. Zapnula jsem notebook s tím, že chci zavolat Anet na skype, když se ozvalo klepání na dveře.

„Ano?" otevřela jsem dveře, ve kterých stála relativně malá, hezká brunetka. „Ahoj, jsem Bára, mám mít pokoj s tebou." Trochu překvapeně, jsem jí uvolnila cestu, aby si mohla vybalit kufr. To mi taky mohlo dojít, že tu nebudu sama.

„Takže taky máš stejnou ligu krasobruslení jako já a přijalo tě WBIS?" zeptala jsem se hned. Bára přikývla. „Ano, ty, já a ještě dvě holky, jsme nové členky nebo to tak aspoň vypadá."

„Dobře, myslím, že spolu budeme dobře vycházet." Usmála jsem se a Bára mi úsměv opětovala.

Mezitím co si Bára vybalovala věci, zavolala jsem Anet. Zvedla mi hovor téměř hned. „Rebecco! Konečně! Jak se máš? Jak to tam vypadá? Jaký to je?" chrlila na mě otázky za sebou. „Ježiš chill Anet, všechno ti řeknu postupně." Zasmála jsem se.

„Hele je to tady super, sluníčko, palmy a ta úžasná aréna. Jo a mám novou spolubydlící, Báro?" zavolala jsem na Barču, která zrovna rovnala trika ve skříni. „Ahoj," pozdravila a dál se věnovala skládání. „Vypadá v pohodě," řekla jen Anet, když se za ní připlížil Patrik. „Páťo!" vykřikla jsem. Patrik mi zamával. „Zdravím, jak se má můj bro, viděla si ho?" samozřejmě se hned vyptával na Toma. „Viděla, je v pohodě, budu pozdravovat." Odpověděla jsem. „Díky moc," zazubil se Patrik.

„Nic zlato, budu končit, zatímco ty máš večer, já musím do školy za chvíli, tak ahoj a dej vědět brzo." Rozloučila se Anet a vypnula mi hovor.

„Je super, že jí můžu slyšet aspoň takhle." Otočila jsem se směrem k Báře, která ze samého vybalování se jen svalila na postel. „To jo a slyšela si o tý párty pro nováčky Floridy? Co tam zajít?" zeptala se Bára. „To není moc dobrý nápad hele, je to jen pro nováčky, seznamovák." Řekla jsem, ačkoliv bych tam sama ráda šla. „Škoda, viděla jsem tým nováčků, hodně hezcí kluci, třeba se mi podaří nějakýho zaujmout." Přemýšlela Bára nahlas. Zasmála jsem se. „Třeba ano, já s jedním z nich už rok chodím." Prozradila jsem jí. Bára se posadila na posteli. „Se kterým?" zněla otázka. „Brankář, Tom Kerner." Při vyslovení jeho jména jsem se usmála. „Hezky, přeju." Usmála jsem se a poděkovala.

Tím jsme náš rozhovor na chvíli ukončily. Pořád jsem přemýšlela o té party a snažila se to dostat z hlavy. Strašně se o Toma bojím, bojím se co by se mohlo stát, mám prostě divné tušení a nelíbí se mi to. Samým přemýšlením jsem nakonec i usnula.

Ráno nám zazvonil budík a já odmítala vylézt z postele i když mi Bára shodila peřinu na zem. „Hej Becco, za hodinu je trénink, nestihneme to." Zatřepala se mnou, a to už jsem chtě nechtě musela vylézt. „Moment, nemá být trénink individuální?" zeptala jsem se rozespale, jelikož trénovat jsme měli zvlášť. „Jo, ale očividně první trénink je společný, tak hýbni zadkem." Zamračila se, vzala si do ruky brusle a koukala kdy se k ní přidám.

Rychle jsem sfoukla návštěvu koupelny a už jsme s Bárou stály u dveří připravený vyrazit do arény. Bára zamkla pokoj a já souhlasila s tím, že si nechá klíče.

Procházeli jsme kolem pokoje, kde se zřejmě podle konfet na chodbě odehrála party kde byl Tom. Zhluboka jsem se nadechla, v pohodě, nic se neděje, teď se budu soustředit na trénink. „Wau, to bylo asi, jsem zvědavá, jak chtějí dneska na trénink, mají ho po nás, to se kouknu." Ušklíbla se Bára, která si představovala nováčky s kocovinou na ledě. „Myslím, že to dají, přeci se nenechají vyhodit, když mají šanci hrát NHL." Argumentovala jsem. Bára nakonec přikývla a radši jsme se soustředily na náš trénink.

Byla jsem trochu nervózní, protože první dojem je nejdůležitější a navíc se mi furt nezdálo, proč je první trénink pro všechny společný.

Ta aréna je fakt nádherná, pomyslela jsem si, když jsme s Bárou vešly. Podle jejího pohledu i ona byla učarovaná místem, kde budeme bruslit.

„Tak asi, jdeme do šaten?" zeptala jsem se nejistě a Bára přikývla. Obešly jsme celou arénu, než jsme vchod do šaten našly. Jedna chodba vedla ke kabinám hokejistů a druhá k šatnám krasobruslařek. Zabočily jsme tedy tam a zjistily, že každá šatna má nápis se jménem. „Paráda, takže se sejdeme zase tady?" Pokývala jsem hlavou a otevřela dveře do své kabiny.

Připomínala mi mojí starou převlékací místnost, až na to moderní vybavení. Stůl s proteinovýma tyčinka a energy drinky, vlastní malá koupelna a televize. Tak tomuhle říkám šatna.

Přestala jsem se kochat a radši se převlékla do úboru, který nosím na tréninky a do bruslí.

Venku už na mě čekala Bára. „Tak jdeme." Usmála se a společně jsme vyrazily k ledové ploše, kde již čekaly dvě zbývající krasobruslařky. Tu jednu jsme neznala, ale při pohledu na tu druhou se mi obrátil žaludek vzhůru nohama, co ta tady zase dělá? Jak se sem dostala?

******************

Máme tu další část!:) Mám teď docela čas na psaní, takže další část čekejte určitě do týdne.:)

Budu ráda za podporu, za votes a komentáře, abych věděla, že se mám rychle pustit do psaní další časti!:)

Děkuji za podporu a užívejte sluníčka. ♥