I'll never forget you (FF - Harry Styles)

Kapitola 1 - Můžu za to já!

2014

Otočila jsem se a viděla tam stát ho. Černé jeany, bílé tričko a černá mikina. Opíral se o pult a flirtoval s barmankou, která mu připravovala skotskou s ledem. Klasický nápoj, který si dává vždycky, když si hodlá užít noc. Smál se na ni tím jeho neuvěřitelným úsměvem a díval se na ni s úžasem v očích. Byla krásná. Měla bloňdaté vlasy, modré oči a krásný úsměv. Pořád se smáli a culili se na sebe. Je to doba, co jsem ho viděla tak šťastného. Pokud podle toho, jak se chová můžu říct, že je šťastný. Myslela jsem, že budu ráda, až ho takhle uvidím. No ale vevnitř mi to pomalu trhalo srdce. To, jak se na ní směje, to jak mu září oči, to, že je šťastný.. To všechno mi připomíná jak mě dělal šťastnou. Jak jsem s ním byla šťastná.

Dívala jsem se na ně a držela slzy v očích. Začala jsem mrkat, aby nahromaděné slzy v očích zmizely. Vlastně nezmizely, ale právě naopak. Začaly se dostávat ven a já cítila, jak mi jedna po druhé sklouzávají po tvářích. Nespouštěla jsem z nich oči. Pozorovala jsem každý pohyb, každé gesto, které udělal, aby ji rozesmál. Dařilo se mu to dobře. Vždycky dokázal každou rozesmát, uklidnit..

"Co se děje?" zeptal se mě Zayn a vytrhl mě z myšlenek. Podívala jsem se na něj a rychle si utřela všechny slzy. Posadil se vedle mě a jednou rukou mě objal.

"Lauren, co se děje?" řekl a podíval se mi do očí. Neodpovídala jsem mu a uhnula jsem pohledem. Nevěděla jsem co říct. Slzy se mi pořád valily z očí. Nedalo se to zastavit, prostě to nešlo. Teprve až teď, jsem si uvědomila, že už nikdy takového jako byl on nepotkám. Že už mě nikdo nedokáže kdykoli udělat šťastnou. Že už mě ničí úsměv nebude dostávat do kolen a nikoho..nikoho už nebudu milovat tak jako jeho.

"Proč brečíš?" zeptal se mě znovu Zayn a já se na něj podívala.

"Porozhlídni se." vydala jsem se ze sebe. Zayn se otočil za sebe a díval se po celém baru, dokud se jeho oči nezastavily u baru. Podívala jsem se tam taky a viděla, jak jí líbe. Viděla jsem jak políbil úplně cizí holku a očividně si to hodně užívá. Teprve teď přišla ta největší bolest. Ta, na kterou jsem čekala a věděla jsem, že přijde. Ta bolest, která mě přesvědčila, že on už nikdy nebude můj a nikdy se nebudeme milovat. I přesto jsem se na to nemohla dívat a vstala jsem od stolu. Tušila jsem, že budu muset projít kolem nich, ale všechno lepší, než dívat se jak se ho ta barmanka dotýká. Rychlým krokem jsem od stolu šla směrem k východu. Blížil se moment, kdy projdu kolem nich. Odvrátila jsem pohled a vyšlo to. Nevšimnul si mě. Vyšla jsem ven z baru a utíkala k autu. Posadila jsem se na místo řidiče a zapásala se. Chtěla jsem nastartovat, ale vzdala jsem to. Slzy, které se naprosto řítíly z mých očí nešly zastavit. Proč tu sakra brečím, vždyť si za to můžu sama. Možná jsem chtěla, aby si mě všimnul. Možná jsem s ním chtěla mluvit, chtěla slyšet jeho hlas. Ne nechtěla. Co si to tu namlouvám. Nastartovala jsem auto a odjela z parkoviště. Právě tehdy zkončilo všechno moje trápení. Už kvůli němu nebudu brečet. Posunu se dál, stejně jako on...

2012

"Už to zmáčkni Miku!" zakřičela jsem na něj a všichni jsme se začali smát. Mike zmáčknul tlačítko na foťáku a utíkal k nám, aby to stihl. Všichni jsme udělali pózu a potom nás oslepil blesk. Začali jsme se smát a utíkali se podívat na fotku. Ještě, že byla tma, protože při denním světle, bych se styděla za svůj výraz.

"Tak ta je skvělá." vykřikla Emily a spadla do písku. Tahle párty na pláži je skvělá. Poslední prázdniny před maturiťákem.

"Pořád nemůžu uvěřit, že už je to poslední rok s váma." řekla jsem a napila se šampusu.

"No ale ten poslední rok si užijeme nejvíc." odpověděl Mike a napil se taky.

"Až na tu maturitu a výběr povolání a všeho možnýho." řekl najednou Sean a začal se hystericky smát. Vlastně ani nevím proč. Neřekl nic extra vtipnýho, ale jeho smích byl opravdu nakažlivej.