I'll never forget you (FF - Harry Styles)

Kapitola 5 - Proč si mě zase prohlíží?

"Tak jak bylo ve škole?" zeptala se mě máma a takhle věta mi vážně nechyběla.

"Fajn." řekla jsem a prošla kolem ní nahoru do pokoje. Vlastně to moc fajn nebylo. Teda ne, že bych nebyla spokojená. To jsem. Všichni jsou vážně v pohodě. Až na něho. Nechápu proč na mě celou dobu tak zíral. Jestli semnou má nějakej problém, tak ať si ho semnou vyřídí, ale nemusí na mě tak civět. Znervózňuje mě to. Potom se akorát červenám.

Takhle to šlo celý týden. O víkendu odjela Perrie do bootcampu a já tu zůstala sama. Celý víkend mělo být hezké počasí. Možná konečně využiju ten obří bazén na zahradě. Sešla jsem dolů a šla na zahradu. Hned za mnou se řítila Zoey. 

"Jdeš do bazénu?" křikla za mnou a já se otočila.

"Jo, jdeš semnou?" zeptala jsem se a potom jsem si uvědomila, že už v plavkách je.

"No tak pojď." řekla jsem jí a obě jsme šly k bazénu. Daly jsme si věci na lehátka a potom už šly rovnou do vody. To mi chybělo. Plavání. I když to neí moře, je to skoro stejný.

"Hele Kole." řekla z ničeho nic Zoey a já se otočila. Dívala jsem se do jejich zahrady. Taky se chystal do vody. 

"Mám ho zavolat sem?" řekla Zoey a než jsem si stihla uvědomit, co právě řekla už na něj zakřičela. Bože Zoey. Během chvilky byl u nás a vlezl do vody. Nechtěla jsem se na něj ani podívat. Bála jsem se, že na mě zase bude zírat. Se Zoey na sebe začali cákat vodu a já doufala, aby nechtěli abych začala taky. Viděla jsem jak Zoey najednou vylízá z vody. 

"Jdu na záchod." řekla a odešla do domu. Sakra. Uvědomila jsem si, že jsem tu s ním sama. Otočila jsem se a viděla jsem, jak se na mě dívá. Ani se nepodíval jinam, prostě na mě dál zíral. 

"Tak jak se ti líbí ve škole?" zeptal se mě a vyrušil mě z mých myšlenek.

"Je to tam fajn." odpověděla jsem a podívala se na dveře, kdy už konečně půjde Zoey.

"Děje se něco? Jseš nervózní." řekl a já nemohla uvěřit, že to řekl. Nepřišlo mi, že bych se červenala. Právě naopak. Byla jsem až moc v klidu.

"Nejsem." odpověděla jsem mu a podívala se na něj.

"Poznám to." řekl a jednou rukou se opřel o hranu bazénu.

"Ty mě znáš?" zeptala jsem se ironicky.

"Neznám, ale kdykoli jsem měl možnost tě vidět, vždycky si byla nervózní." odpověděl mi a podíval se jinam. Konečně.

"Já se tak chovám, když jsou kolem mě cizí lidi." řekla jsem mu. No vlastně jsem si vůbec nebyla jistá, jeslti to mám říct. Nebyla jsem si jistá CO vlastně říct.

"Já myslel, že už pro tebe nejsem úplně cizí." řekl a mně zamrazilo. Jsme si cizí. Nic o sobě nevíme. Fajn, vím o něm, že se jmenuje Kole, je mu 18, je tichej a to je všechno. Nepřijde mi, že bysme se znali.

"Znám tvoje jméno. Tak jako znám jméno poloviny lidí ze třídy a vůbec je neznám." odpověděla jsem mu. Popošel krok ke mně a zastavil se. Začínala jsem být zase nervózní.

"Ale před ostatníma neutíkáš. A nejseš před nimi nervózní." řekl. Nevím co na to říct.

"Jsem zpátky." křikla Zoey a skočila do vody. Spadl mi obří kámn ze srdce. Teď jsem ji vážně milovala. Kole se taky otočil a začal se se Zoey o něčem bavit. Přemýšlela jsem, co bych mu odpověděla, kdyby se Zoey nevrátila. Po chvilce jsem vylezla z vody a šla se dovnitř osušit. Zoey zůstala s Kolem v bazénu. Vůbec jsem se tam už nechtěla vrátit. Nechci ho teď celej víkend vidět.