I'll never forget you (FF - Harry Styles)

Kapitola 4 - Nezakryješ, že se ti líbí.

Srdce mi bilo jako o život. Vůbec jsem nechápala, co se to tam stalo. To, jak se na mě díval a usmíval se... Bylo to poprvé, co jsem se s nějakým klukem bavila od té doby co Mike... Cítila jsem se trapně, že jsem tak odběhla. 

Posadila jsem se na postel a dala si hlavu do dlaní. Vzpomněla jsem si na Mika. Znovu jsem nad vším začala přemýšlet. Vybavila jsem si, jak jsme se poprvé viděli. Prvák na střední. Vím, že jsme se neměli rádi, ale ve druháku se z nás tali kamarádi a ve třeťáku jsme se do sebe zamilovali. Byla jsem poprvé v životě doopravdy zamilovaná a šťastná. A mohla jsem být do teď, kdybych ho tu noc neodmítla a on by neodešel. Nestalo by se nic. Nezemřel by, my bychom se nikam nestěhovali a já bych tu teď neseděla na posteli. Vyrušilo mě zaklepání na dveře. Postavila jsem se a otočila se na dveře. 

"Dále." řekla jsem a sledovala kdo bude za nimi. Byla to Zoey.

"Pojď dolů. Všichni sedíme v obýváku." řekla.

"Hned jsem tam." ujistila jsem ji a ona odešla. Nevěděla jsem, jestli tím všichni myslí jenom mámu a tátu, nebo i Hemmingsovi. Ale typovala bych to druhý, protože by asi po dou minutách odtud neodešli.

Ještě asi pět minut jsem chodila po pokoji a přemýšlela, jestli tam mám jít. Po chvilce jsem ale prostě vyšla z pokoje a scházela schody. Zastavila jsem se v polovině schodiště, když jsem slyšela smích z obýváku. Uvědomila jsem si, že ještě dva kroky a všichni mě uvidí a budou sledovat, jak jdu k nim. Zavrtěla jsem nad svou myšlenkou hlavou a sešla schody. Jako bych to nevěděla. Všichni na mě zírali, no ale já se dívala jen na volné místo vedle Zoey. 

"Tohle je naše druhá dcera Lauren." řekla máma a já se na ni podívala.

"Už jsme se potkali." řekla paní Hemmingsová a dál pokračovala v konverzaci.

"Kde jsi byla?" zeptala se mě potichu Zoey.

"Volala mi Emily." zalhala jsem jí a zadívala se na časopisy na stolku přede mnou. Zastavila jsem se na jednom, kde byli na titulní stránce One Direction. Psali tam něco o jejich druhém albu, které má vyjít. Zvedla jsem pohled od časopisů a podívala se před sebe. Viděla jsem tam sedět Kola, který se na mě díval. Hned uhnul pohledem a já cítila, jak se červenám. Uvědomila jsem si, že jak jsem přicházela do obýváku, jsem se nedívala kolem sebe, a šla rovnou na tohle místo. A já blbá si sednu přímo naproti jemu. Znovu se na mě podíval a naše pohledy se znovu střetly. Cítila jsem jak naprosto hořím a odběhla jsem do kuchyně se napít. Nalila jsem si plnou skleničku vody a vypila ji. Cítila jsem, jak už tolik nehořím a nalila si druhou. Vypila jsem jen kosek, protože jsem byla plná. 

Položila jsem skleničku na linku a zadívala se do prosklenných poliček přede mnou. Talíře v nich byly seřazeny od nejmenších po největší. Oh mami. Stějně to za pár dní bude úplně jinak.

Slyšela jsem za sebou kroky a otočila se. Znovu jsem se vyděsila, když jsem viděla Kola.

"Promiň, ale jsi v pohodě?" zeptal se mě a zastavil se asi dva metry přede mnou.

"Jasně." řekla jsem a usmála se na něj. Snažila jsem se na sobě nedát znát mou nervozitu.

"Já jen, že si dneska už podruhé odběhla zničeho nic pryč." řekl a taky se usmál. Nedívej se na něj Lauren.

"Já vím. Promiň mi to." řekla jsem a uvědomila jsem si co jsem řekla. Proč se mu za to omlouvám? Nevím co říct. Sakra.

"Neomlouvej se." řekl a popošel ke mně. 

"Já jsem Kole. Znovu." řekl a já se dívala na jeho natáhlou ruku.

"Lauren." řekla jsem a podala mu tu svoji.