Temnota se blíží,
nenechá mě v klidu spát.
Smrtka nademnou zhlíží,
svou kosu nechává zatím stát.
Promlouvám do tmy k vám,
má zahrabaná přaní.
Nevím zda brečet mám,
nebo tiše zlepšovat hraní.
Záchrana je někde v dáli,
řeku kvůli mně stejně nepřebrodí.
Tak povězte mi páni,
kdo mne vysvobodí.
Z dálky slyším hlas,
láska jde mým směrem.
Snad dojde ke mně včas,
musí jít však šerem.
Temnota ji dostihla,
záchranu mou ubila.
Už mne nezachrání ani svodidla,
z cesty své jsem skočila.
Dole nic víc než bolest,
sny se pomalu rozplynou.
Po kolenou musím dolézt,
slova z činů vyplynou.
ČTEŠ
Trocha té poezie
PoetryČasto lehce morbidní, depresivní, nenávistné možná i milostné básničky. Záleží kam mě má mysl zavede. Kdo ví na čem se mé ruce a hlava dohodnou.
