Falešný manžel ✔️

21. kapitola

Alex

Když jsem mířila ke dveřím, tiskla jsem si dlaň na nateklá ústa. Nechápala jsem, co se to se mnou děje, natož co se děje s Aaronem.

,,Ano?" zeptala jsem se ještě dřív, než jsem vzala za kliku. Když jsem pak otevřela dveře dokořán, aniž bych se podívala přes kukátko, kdo za těmi dveřmi stojí, na chvíli mi bolestivě poskočilo srdce.

,,Ahoj, Alex," vydechl Josh a já na něj jen otupěle zírala, protože by mě ani za nic nenapadlo, že to bude zrovna on.

Jak může vědět, kde Aaron bydlí?

,,Kdo je to, Lexie?"

,,Nikdo," odvětila jsem a sklopila pohled ke své noze, což jsem možná neměla dělat.

,,Probůh, Alex, co se ti stalo?"

Rychle jsem zavrtěla hlavou a zvedla k němu bojácný pohled. Nechápu, čeho jsem se vlastně bála. Byla jsem vážně jelito!

,,Asi se někam chystáš, že?" mával rukou směrem k mým šatům. ,,Ale mohla bys mi aspoň odpovídat na zprávy."

,,Jenže proč?" zamračila jsem se a zapřela se bokem o dveře, protože mi bylo nepříjemné přenášet veškerou váhu na chodidla, když jsem jedno z nich měla poraněné.

,,Snad se nebudeme ignorovat, ne?" nadzvedl na mě obočí a tvářil se téměř výchovně, což mi akorát zvedlo mandle.

Nechápala jsem, proč mě prostě nemůže nechat být. Proč nechce dopustit, abychom šli každý svou cestou.

,,Jak vůbec víš, že jsem tady?"

Trochu se ošil a vyhnul se mému pohledu tím, že se zadíval někam za mě. ,,Vysvětlil bych ti to, kdybys mi dala třeba i jen těch blbých dvacet minut někde u kávy."

,,Nemusíš mi vůbec nic vysvětlovat, stejně jako já tobě. A pokud mi nechceš vysvětlit, jak víš, že jsem tady, tak i s tím se dokážu nějak smířit. Za poslední dobu jsem se musela smířit i s mnohem horšími věcmi, není to tak?"

,,Co potřebujete?"

Ostrý tón v Aaronově hlasu upoutal mou pozornost. S nevysloveným poděkováním jsem se po něm ohlédla a byla mu opravdu vděčná, že se do toho vložil, což mě samotnou překvapilo. Normálně bych to raději řešila ve dvou, ale teď jsem si připadala až příliš zranitelná.

,,Dovolte, rád bych teď se svou přítelkyní mluvil o samotě."

,,S vaší přítelkyní?"

Když se zastavil těsně před Joshem, zadržela jsem dech. Bála jsem se, že ho uhodí.

,,Laskavě se kliďte od mých dveří a přestaňte se motat do života ženské, ze kterého jste se rozhodl sám odejít."

Josh se ušklíbl. ,,Zřejmě jste nečekal, že dojdu až sem."

,,Vlastně mě to ani nepřekvapuje!"

,,On ti to neřekl, že?"

,,Neřekl mi co?"

,,Neřekl jsem jí nic, protože se kvůli vám natrápila už dost. Akorát bych jí tím ublížil."

,,Cos mi neřekl, Aarone?" naléhala jsem na něj. ,,Prosím, povídej. Já to snesu."

Povzdechl si. ,,Jo, sneseš to, ale vážně je nutné vědět všechno?"

,,Ano, je! Ještě nedávno jsem žila ve vztahu, který byl založený na lžích, tak proč..."