Yakuza Boy [Mavy] [DOKONČENO]

Prolog

,, Tady máš nůž, synku, když budeš v nebezpečí, použij ho, rozumíš?! " naléhá otec na svého malého rozespalého synka, který na to jen nechápavě přikývne.
,, Máme Tě s tatínkem moc rádi, pamatuj na to, " šeptne matka a naposledy schová svého syna v náruči.
Chvíli po ní tak učiní i otec, ještě před tím, než malého kluka vezme za paže, donese ho k jejich velké společné skříni a zamkne ho v ní.
Chlapec se probere a všechno mu dojde, mockrát spolu o téhle situaci mluvili a přáli si, aby nikdy nenastala.
Oválnými dírami po sukách ve dveřích skříně pozoruje dění za nimi.
Jeho rodiče tam stojí v objetí a šeptají si konejšivá slůvka, všechno bude v pořádku a takováhle podobná slovní spojení, o kterých stejně vědí, že to jsou jen lži a nezbývá jim nic víc než doufat, že aspoň jejich jediný syn přežije.
Po chvíli, kdy je kromě šeptání dospělých slyšet ještě dusot jakýchsi bot o schody vedoucí do patra, se dusání promění v obrys několika ozbrojených mužů.
Matka křičí, ne, prosím, ne, ale stejně jí to nepomůže k svobodě.
Muži se rozhlíží po místnosti, ve které se ocitáme.
Několikrát pohledem zavadí i o skříň s chlapcem, jen jednou se nad ní však pozastaví. To když se mu zdá, že na sobě cítí něčí upřený pohled, pohled někoho, kdo je tu jaksi "navíc".
Chlapec hned z místa, na které jde skrz díry vidět, uhne a schová se do kabátů ve skříni.
Když má pocit, že boty opět dusají po schodech, přikrčí se zpátky, snažíc se opět zahlédnout, co se děje s rodiči.
Nevidí ale nikoho, matka byla již před nějakou tou sekundou i s otcem odvlečena pryč od jejího potomka.
***
Kluk se ze skříně odváží vylézt až o hodně později.
Jediné, co cítí, je smutek a samota. Nedokáže pořádně přemýšlet, rodiče mu tady všechno připomíná.
Ví, že musí pryč, ale nemá kam.
Zbývá jen možnost si něco najít, nebo bude muset zůstat na ulici.
Vyběhne tedy z domu a když nic najít nemůže, zdá se, že první noc bude muset strávit někde na studené lavičce v parku.
Najednou ale uslyší čísi hlasy. Ukryje se za roh, a, protože nemá co jiného na práci, odposlouchává.
,, ...a sebrali ho i s tou jeho židovskou holkou. "
,, Počkej, jenom s holkou? A neměli oni i syna? "
,, Jo, myslim, že jo. Kolik mu je? "
,, Je hodně malej, to vim jistě. "
,, Myslíš, že bych ho s sebou měl vzít do Tokia? "
,, Do Tokia? To se teď zotavuje z náletu, ne? "
,, Jo, ale tak hrozný to tam prej neni. "
,, Okej. Tak ho najdi a vezmi ho s sebou, pokud ještě nezdrh'. "
V tu chvíli se na zdi vedle chlapce objeví nějaký brouk. Chlapec se snaží nezpanikařit a neprozradit se, ale jeho strach zvítězí a když mu brouk skočí na rameno, zavřeští.
Rozeběhne se pryč, ale jak nekouká na cestu, obličejem narazí kousek nad pas muže v samurajském oblečení, které chlapci ze všeho nejvíc připomíná barevné hadry a náhodné kusy látky omotané kolem těla.
Ten mu na sekundu sebere nůž a s úšklebkem si ho prohlíží. Potom ho chlapci vratí.
,, No jo, mafián už od mala. Tak pojď, uděláme si výlet. "

---

Zde už na většinu příběhu předávám slovo chlapci - Martinovi..

---

Ok ok, prostě nesnáším prology, nejdou mi a je to asi to nejtěžší na celé knížce..

Obvyklé otázky, bla bla bla, je tu něco podobného a bla bla bla? :D
Trvalo to dlouho, nemohla jsem se rozhodnout, který nápad mám sepsat, tak jsem pro jistotu napsala něco úplně jiného, protože why not.
Celý příběh je věnovaný seriálu Skam, díky kterému jsem na tohle téma přišla, ale hlavně Tomovi, který mi o tomhle řekl něco víc, zbytek jsem si potom vyhledala.
Enjoy! ^^
Annie