Hunger games - Fanmade (66 th Hunger games)

I.

Kráčím po břehu a doprovází mne sladký zvuk šplouchající vody, která naráží do kamenů, které se zakotvili u břehu. Boty mám trochu promáčené, ale to není nic, na co bych nebyla zvyklá. Náš kraj zrovna v tuto dobu překypuje bylinami, jenže ty rostou v lesích, které se nacházejí za vysokým elektrickým plotem. Ten plot udává hranice našeho kraje. Je do něj vedena elektřina, ale občas se stane, že na chvíli probíjet plotem přestane. Najde se jen málo lidí, kteří spatřili pohled z druhé strany plotu od lesa. Na bahnitém suchém poli, které ho obklopuje, je vidět lesní cesta, lehce vyšlapaná od lidí, už z dálky. Nikdy jsem tam nebyla, ale toužím po tom se tam někdy podívat. Sbírám byliny jen na okraji našeho kraje u západní strany elektrického plotu. Je samozřejmé, že v lesích musí být mnohem čerstvější byliny, než ty, které jsou dostupné pro každého ze šestého kraje, navíc ještě lehce osmažené elektrickým proudem. Od bahnitého pole je to jen kousek do oblasti s domy. Vidím je už z okraje západní strany plotu. Karmínově červené střechy, které září na všechny strany.

Je mi patnáct, takže bydlím s rodiči. Můj otec je další obyčejný a postradatelný dělník. Pracují tvrdé a dlouhé směny. Musí dodělávat pražce, které vozí z druhého kraje. Železo se občas vozí z dvanáctky, jen když je ho hojnost a pokud vím, ve škole nám říkali, že se to stalo jen dvakrát v historii. Otcovou prací je stavět koleje po předem vyznačených oblastech nebo po mostech. Tohle všechno dělá druhá směna dělníků, kteří pracují v noci a jsou podstatně mladší, než dělníci z denní směny. Starosta kraje počítá s tím, že mladí dělníci mají víc energie a jsou pracovitější. Můj otec si sice nikdy nestěžoval, ale podle mě jen z toho důvodu, že nám nechtěl dát špatný příklad z toho, že projevíme před někým, třeba i před svou rodinou, svou slabost.

Matka je celé dny doma a stará se o nás. Máme před domem ohradu se dvěma ovcemi, takže nás hlad tolik netrápí. Je tu ovšem spoustu jiných rodin, kteří jsou každým dnem blíž k smrti, protože nemají jídlo. V pekárně je to velmi drahé. Nikdy jsem odtamtud nic neměla. Je to luxus, který si v šestce málo kdo může dopřát. Mám taky staršího bratra, který brzy nastoupí na směny. Je mu sedmnáct, takže se stejně jako já zítra nevyhne losování. Bratr mě učil, jak zacházet s nožem. On totiž byl v lese za elektrickým plotem a občas nám domu přinesl pár veverek a někdy dokonce králíka. Už jsem ho mockrát prosila, aby mi řekl, jak to za plotem vypadá. Určitě je to nekonečný les s nekonečnými možnostmi. To zrovna na té západní straně, kam chodím na bylinky, tam u toho suchého pole mě učil zacházet s nožem. Celkem mi to jde, podle jeho slov, ale na to, abych někoho zabila, nejsem připravená. To proto bych neměla jít nikdy na hry. Matka doma peče chleba z mouky a oleje, co se vyměňují za oblázky. O pár oblázků jsem si s bratrem taky zažádala, ale nejsme na tom s lístky ve slosování špatně. Já jich mám deset, bratr osmnáct. Můžeme být rádi, že jich nemáme dvaatřicet, jako syn paní Baketové, kterému je stejně, jako mně. Oblázky jsou poslední možnost, jak nevyhladovět. Alespoň pokud máte doma děti, kterým tím dáte větší šanci na účast v našich již šedesátých třetích hladových hrách. A kéž vás vždy provází štěstěna. Tato slova mi zní v hlavě už od božího rána. Dnes jsem se šla projít k řece, abych si pročistila hlavu, ale stejně mi to moc nepomohlo. Já ani bratr se tomu zítra nevyhneme, jako spoustu dalších dvanáctiletých nebo osmnáctiletých. V našem kraji vidíte jen zřídka, že se někdo přihlásí dobrovolně. Přesto má šestý kraj tři žijící vítěze. Žádná z nich není žena. U nás tomu je tak, že dívky zůstávají doma a učí se vařit a další zbytečné domácí práce, mezitím co se kluci pomalu zaobírají stavěním kolejí ve městě, takže jsou poměrně silnější. Pár šílenců z jiných krajů se hlásí dobrovolně, protože doma hladoví a v Kapitolu je přeci tolik skvělého jídla a pití, že stojí za to se přihlásit. Potom je vše prosté, poněvadž máte jen dvě možnosti. Zemřete, nebo se vrátíte zpět do svého kraje, jako jediný vítěz dalších hladových her a budete do konce života žít ve Vesnici vítězů se spoustou peněz. Takoví lidé jsou pak hosté mnoha slavností v Kapitolu a okolních krajích. Podle mě takhle většina lidí uvažuje, jen mě s bratrem to nesmí ani napadnout. Rodiče nás potřebují.