Hunger games - Fanmade (66 th Hunger games)

III.

Probouzím se za zvuků ptáků, kteří zpívají varovné písně. Slyším zvuk motorů, který se odráží celým krajem, aby nám dával vědět, že naše moderátorka se spoustou mírotvorců jsou u příjezdové cesty. Ležím, oči otevřené a poslouchám tu směsici zvuků, která pro dva budoucí splátce může znamenat smrt. Nevšimla jsem si, jestli se už Elliot probudil. Nevšímám si ničeho, kromě zvuků. Ptáci usedají na větve a motory aut zlověstně vrčí čím dál tím hlasitěji, jak jsou čím dál tím blíž k městu. Překulím se na bok a podívám se na Elliotovu postel. Není tam. Rychle svoje tělo vymrštím do sedu a kouknu se na postele rodičů. Oni tu také nejsou. Je mi to podezřelé, protože je Elliot větší spáč než já. Ale dneska jsem na sebe úlohu Šípkové Růženky tedy převzala já. Otec bude mít dnes krátkou dvouhodinovou ranní směnu u Budovy soudu, za nímž se asi kilometr nachází doly. Byli jsme tam na exkurzi se školou, ale to už je hodně dávno. Nelíbil se mi ten pocit z pravděpodobnosti blízké smrti. Všechno to bylo tak stísněné a já se bála, že na nás každou chvíli spadne kámen.

Nepřekvapuje mě tedy, že je otec pryč. Matka bude pravděpodobně ve vedlejší místnosti u našeho improvizovaného kuchyňského koutu, takže mi teď vrtá hlavou jedině Elliot. Nevím, jestli šel lovit, ale nepředpokládám to. Možná se šel někam projít, protože si vážně nemyslím, že by jen tak seděl ve vedlejší místnosti a čekal.

Odhazuji ze sebe deku a pomalu vstávám z postele. Ani jsem si po sobě neustlala. Taková jsem špatná, ale dneska máme volnější den, to kvůli losování na Hladové hry, které probíhá dopoledne. Jsem stále nervózní, ale zdá se mi, že méně, ačkoliv je slosování asi už za méně než tři hodiny. Vcházím do vedlejší místnosti a vidím matku. Jak jsem se domnívala, nikoho ostatního. Sedám si ke stolu, kde je pro mě připravená snídaně. Chleba z otcovy směny s kozím sýrem z jarmarku a v hrnku je mléko.

„Mami, kde je Elliot?" Ptám se jí, hned potom, co si ukusuji chleba.

„Šel se umýt k potoku zlato. Nechtěl být doma." Odpovídá klidně matka. To je pravda. U potoku bude hodně lidí, takže za ním můžu jít také, ale pravděpodobně mě odtamtud pošle zpět domů. Na otce se ptát nemusím. V tuhle chvíli mi jsou popravdě rodiče jedno. Záleží mi jenom na Elliotovi. Bojím se. Co když ten sen něco naznačuje?

„Mám pro tebe nějaké šaty ve skříni." Zašeptala matka od kuchyňského koutu.

„Vážně?" Trochu odtáhla mojí pozornost jinam. Zvadla jsem se od nedojedené snídaně, abych dala najevo, že je chci vidět hned. Matka se na mě usmála a přešla přes místnost ke skříni. Otevřela ji a chvíli tam něco přeskládávala. Neviděla jsem za ní, bylo to trochu frustrující, protože jsem nedočkavá. Matka měla ruce za zády, když se zvedala. Smutně se usmívala a chtěla začít brečet.

„Jestli začneš brečet, začnu taky mami." Upozornila jsem ji. Matka si dlaní přikryla ústa a snažila se kvůli mně trochu uklidnit. Raději vytáhla ruce složené za pasem a v nich mačkala krásné bílé šaty s límečkem.

„Jsou nádherné mami." V ten moment matce povolila stavidla a začala plakat. Objala jsem jí, aby toho nechala, ale oběma bylo jasné, že to nepomůže. Nejspíš taky začínala mít obavy. Snídani už nedojídám a šaty beru z matčiny ruky a běžím do vedlejší místnosti, abych si je mohla dát na postel a jít se vykoupat.

„Venku za domem je škopek s vodou a mýdlem." Informuje mě matka, když vycházím ze dveří. Usměju se na ni a jen přikývnu na souhlas. Vylétám ze dveří jako pták a běžím hned za dům. Všechno to tady stojí tak, jak matka řekla. Sundávám se sebe triko a lezu do škopku. Je celkem veliký. Mohla bych se v něm schovat a nikdo mě neuvidí. Už do něj matka nalila vodu, tak se jen ošplouchnu. Beru si mýdlo a mydlím si ruce. Dokonce si i myji i svoje kaštanové vlasy.