Please... Be careful.. [Ereri]

01

Před dvěma dny na akci

„Erene!! Nepřepínej se tolik!!" volal na mě Heichou společně s ostatními, když jsem byl ve schránce titána. Ale mě to bylo jedno, Heichou byl zraněn a ostatní vyřízeni, mimo to. Bylo tu asi pět titánů. Sedm jsem už zničil ale tělo titána mi při regeneraci bralo hodně energie. Byl jsem už také unaven ale věděl jsem, že jediný kdo může ty titány zničit jsem já. Zařval jsem co to jen šlo a rozběhl se proti titánům a zničil je. Bylo to jen tak tak, protože po zničení pátého a posledního titána se mé titání tělo samo rozpadlo. Byl jsem vyčerpaný. Spadl jsem na zem a pak se od Heichou ozvalo „ERENE!!!"

Teď

Po dvou dnech jsem se konečně probral, tentokrát už ne v cele. Měl jsem napůl otevřené oči a rozhlédl se po místnosti...Kde to jsem?... Myslel jsem si a pak do pokoje vešel Heichou „Už si se probral?" zeptal se. Jen jsem pokývl, moc jsem si z toho, co se stalo před dvěma dny, nepamatoval. Heichou došel blíž a sedl si vedle na židli co byla u postele a podal mi vodu a něco k jídlu „Na, potřebuješ dodat sílu" Pomalu jsem si sedl ale do hlavy se mi nahnal tlak..Sakra... myslel jsem si a nějak se pokusil nedat najevo bolest hlavy. Vzal jsem si od Heichou jídlo a vodu „Děkuji" Hned jsem se napil a začal jíst i když jsem neměl chuť „Heichou?" Podíval jsem se na něj „Ano, děje se něco?" Sklopil jsem hlavu „Nezranil jsem zas někoho když jsem byl v titáním těle?" Musel jsem se zeptat...musel jsem mít jistotu, že jsem nikoho nezabil nebo nezranil „O to se neboj, nikomu si nic neudělal, proto bys i nebyl na normálním pokoji ale v cele, která nebude už tvým pokojem. Tvůj pokoj bude tento" Nějak jsem nevěřil, že bych někdy měl normální pokoj. Musel jsem se mírně pousmát „Děkuji" šeptl jsem a dojedl. Odložil jsem to na stolek vedle postele a všiml si, že mám obvaz na levé dlani „Co to?" Cítil jsem pod tím menší odpařování „Když si vyšel z titáního těla tak jsme tě museli nechat ošetřit, měl si na těle dost ošklivé popáleniny" odpověděl mi Heichou a já se jen díval na ruku. Pak Heichou vstal a mířil ke dveřím „Děkuji Heichou" podíval jsem se na něj při odchodu. Neodpovídal a odešel. Lehl jsem si zpět a přemýšlel nad lepším ovládáním titáního těla. Usnul jsem u toho.

Večer jsem se probral a u postele seděla Mikasa a koukala se na zem „Co tu děláš?" zeptal jsem se ji „Přišla jsem se na tebe podívat" odpověděla mi v celku unaveným hlasem „Spala si pořádně?" jen mi kývla na odpověď „Erene, proč si chránil Heichou jednotku?" zeptal se mě. Byl jsem překvapen, že se na toto ptá. Nevěděl jsem jak odpovědět „Proč si chránil tolik Heichou? Víš jaké to mohlo mít následky" Sedl jsem si a podíval se na ni „Chránil jsem je a obzvláště Heichou protože k němu mám zvláštní pouto, chci Heichou chránit co to jen půjde" Odpověděl jsem s vážným tónem a pak dodal „A také, nechci už nikoho vidět umítat před očima" Podívala se na mě s překvapeným pohledem „Proto se musí co nejdřív zlikvidovat všichni titáni aby byl klid a my mohli konečně opustit hradby a podívat se co je za nimi" Podíval jsem se z okna, venku se už stmívalo „Však se tam někdy podíváme ale až titáni budou vyhubeni" řekla a vstala „Mám ještě něco na práci, možná se ještě dneska ukáže Armin" dodala a odešla. Furt jsem se díval z okna na západ slunce. Pak jsem vstal a došel k oknu, otevřel jsem ho a nechal ho otevřené. Opřel jsem se o parapet a díval se na můr. Před očima mi vyběhla vzpomínka na boj před dvěma dny. Chytl jsem se za hlavu „Musím zesílit!" Řekl jsem si nahlas a přísně „Musím všechny titány pozabíjet!" držel jsem parapet a můj pohled se dal na obvaz na mé levé ruce. Sundal jsem si ho, sundal jsem si i tričko a i obvazy na hrudi si sundal a náplasti na obličeji. Pak jsem ale zahlédl svůj pohled ve skle okna. Měl jsem pod očima zase ty rýhy..

Asi po hodině jsem usnul na posteli. Zdáli se mi ale hrozné sny. Zdálo se mi o tom jak mě titáni trhají a opodál trhají i Heichou...Pak se v tom snu ozvalo hlasité zavolání od Heichou „Erene!!" Heichou volal na dále ale pak jsem se začal ze snu probouzet a nade mnou byl skloněný Heichou a volal na mě. Probrala jsem se a slzeli mi oči. Když jsem viděl, že je Heichou v pořádku a živý tak se mi hned ulevilo „Erene v pořádku?" zeptal se a já jen kývl „Omlouvám se pokud jsem vás nebo někoho vzbudil ale zdál se mi hnusný sen" sedl jsem si a všiml si, že Heichou nejspíš nespal „Mě si nevzbudil, však víš že trpím nespavostí" Podíval jsem se na Heichou a objal ho „Co to děláš?" zeptal se Heichou a koukal na mě „Promiňte ale jen chvilku" Vydechl jsem a dal hlavu na Heichou rameno. Pak se ale ozvalo hlasité bimbání zvonů z venku. O chvilku později do pokoje doletěl Armin a křičel „Problém! Titáni se dobývají do hradeb musíme je odstranit a potřebujeme vaši a ještě Erenovu sílu!!" Křičel Armin hlasitě.