Please... Be careful.. [Ereri]

05

Vyjeli jsme z hradeb a rovnou zamířili do rozbouraného můru. Po chvilce se k nám přidala i Hanji „To jste se rozhodli jet beze mě?! Tuto podívanou si nenechám ujít!!" Vyjekla jako by se chystala provést další pokus.. V celku mě tímto chováním děsila „Hanji, v klidu o nic nejde, bude to stejně jen trénink" namítl Heichou. Jen jsem poslouchal a nebyl zrovna dvakrát nadšený.. Hanji dojela ke mně blíž a zeptala se „Erene doufám, že už nebereš ty prášky co jsem ti tehdy předepsala?" zeptala se. Odkývl jsem na ne „Nebojte Hanji, neberu, pamatuji co jste mi říkala" odpověděl jsem a Hanji se usmála „Dobře, jak se cítíš když víš, že teď půjdeš proti titánům a nebudeš moct použít své titání síly?" vyptávala se „No.. upřímně, budu si muset dávat hodně pozor abych se nechtěl přeměnit ale v každém případě to chci zvládnout vlastní sílou a nespoléhat se neustále jen na titání sílu.." podíval jsem se na ruku, už tak tam bylo docela dost jizev. Podíval jsem se na Hanji, měla překvapený výraz a to samé i Heichou „No tedaa!! Nečekala bych že řekneš zrovna toto" zasmála se v celku hlasitě. Usmál jsem se a podíval se pak před sebe.

Po asi třech hodinách jízdy se začala objevovat zeď můru, byla docela dost poničená... Kdo ví kolik titánů tam bude.. trochu se mi svíral žaludek. Pevně jsem chytl otěže a snažil se uklidnit „Oi Erene?" zavolal Heichou „Připraven?" zpozornil jsem a podíval se na Heichou „Ano!" neznělo to zrovna přesvědčivě „Tak dobře zastavte své koně!" zavolal Heichou na všechny, zastavili jsme „Teď všichni jdeme na můr, tam se pak s Erenem odpojíme od oddílu" Nechali jsme koně na určitém a bezpečném místě a vystřelili jsme se na zeď. Tam jsme s Heichou poodešli kousek od skupiny „Erene v pohodě? Chceš jít trénovat proti titánům?" zeptal se „Ano chci, nebojte, byla to jen chvilková úzkost" upokojil jsem Heichou „Dobře ale pokud se ti něco stane spratku tak uklízíš celé sídlo jasný?!" zvýšil hlas a já jen kývl. Zasalutoval jsem a Heichou se ozval „To si nech na Erwina, přede mnou salutovat nemusíš a už si pohni, protože..." nedořekl a vytáhl pistoli a vystřelil směrem do můru světlici „Teď se ti sem budou hnát titáni" Jen jsem se na Heichou podíval „Mimo to, v té světlici bylo vábidlo na titány, takže jich málo určitě nebude, čímž si nadeženeš pár titánů do tvého hodnocení" Hleděl jsem a když jsem se otočil směrem do můru tak jsem si všiml, že se z domů začali dostávat jak menší tak větší titáni a dokonce sem už i někteří běželi „No tak nelelkuj a jdi, máš tu práci" řekl Heichou vyšším hlasem a já jen kývl „Dobře!" rozběhl jsem se z můru a skočil dolů, dole u zdi bylo pár titánů, vrhnul jsem se nejprve na ně.

Mezitím na můru k Heichou došla Hanji „Ty se s Erenem nepáráš z toho co jsem slyšela" Heichou se podíval na Hanji a nic neříkal „Mimo to, už jsem si toho všimla dřív ale proč Erenovi tak pomáháš nebo proč se tolik o něj zajímáš? To si před tím nikdy nedělal" Heichou vydechl a odpověděl „Není to jednoduché? Sama moc dobře víš koho mi to připomíná, jeho zbrklé chování, pohled a způsob mluvy" Hanji se otočila a pomalu šla k ostatním ze skupiny „Je mi to jasné" odpověděla krátce „Mimo to, neměl by si ho hlídat?" napomenula Hanji Heichou.

Už jsem zabil alespoň šestého titána, na to co Heichou vystřelil do vzduchu jich tu moc nebylo. Snesl jsem se na zem abych neplýtval tolik plynu. Šel jsem pomalu mezi budovy. Byli docela ve špatném stavu tak se na nich budou zle uchopovat kotvičky. Musel jsem si dávat hodně pozor. Pevně jsem držel rukojeť čepelí. Asi po minutě jsem uslyšel jak za mnou něco běží, otočil jsem se a byli tam dva titáni. Vystřelil jsem se do vzduchu a vydal se k nim... Musím hlavně pamatovat na to co jsem se naučil... Jeden z nich na mě natahoval ruku... Je čas použít ten hmat co používá Heichou... Přidal jsem si plynu a sjel jsem ostřím čepelí po ruce titána a pak se připnul k zátylku a sekl jsem do něj „Jeden titán by byl dole a teď druhý" mluvil jsem nahlas a udělal podobný hmat na toho druhého. Povedlo se mi je zabít.. Byl jsem v celku nadšený , pak se ozvalo proletění okolo mě „Nerozptyluj se, v centru jich máš víc, poleť za mnou!" ozval se Heichou, vystřelil jsem se do vzduchu a letěl za Heichou. Ucítil jsem mírné odpařování z rukou, naštěstí to nebylo mé ale krev těch titánů. Vydechl jsem si a s Heichou jsme doletěli do centra a zakotvili se na věži, které moc nechybělo aby spadla „Zvládneš to?" zeptal se mě Heichou „Musím, Heichou, prosím zasahujte co nejméně" poprosil jsem a snesl se dolů. Jen co jsem došlápl na zem se ke mně ze všech stran začali řítit titáni.

Už jsem jich značnou část zabil ale furt přibývali. Chvilku jsem se zastavil na jednom domě a opřel se o polorozpadlý komín a hluboce jsem dýchal...to snad vylézají i z domů a ze všech koutů... myslel jsem si a odpojil jsem už opotřebované čepele a vyměnil je za ostré „Musím si pohnout, mám už jen jedny na náhradu" myslel jsem si a otočil se směrem k věži kde stále Heichou stál a sledoval mě... Podíval jsem se na titány a pak jsem zapřemýšlel... doufám že se vám Heichou budu schopný někdy pořádně oplatit to jak jste mi pomohl... třásli se mi ruce. Zvedl jsem jednu ruku a setřel si krev ze škrábance na tváři. Hluboce jsem se nadechl a opět se snesl do vzduchu... Kdo ví kolik plynu mi ještě zbývá.. přemýšlel jsem a trochu zmírnil vypouštění.. Více jsem se naklonil abych si zvýšil rychlost i tímto, stiskl jsem o něco víc rukojetě čepelí a zakřičel, pohledy titánů spadli na mě a přilákali asi už ostatní co tu byli „Spratku co blbneš?!! Je jich moc!" zaječel Heichou na mě..Letěl jsem stále k titánům, bylo jich tam asi kolem dvaceti. V mysli se mi začali vybavovat všechny zlé vzpomínky na titány. Měl jsem opět ten svůj vražedný pohled, vzpomněl jsem si i na to co provedli matce a ostatním „HAAA!!!!" přidal jsem plynu abych měl rychlost a začal jsem rychle sekat zátylky titánům, po nějaké chvilce tam zbylo pět titánů, zastavil jsem si chvilku na budově a vydýchával, v tu se za mnou objevil titán a dal silnou ránu do domu. Spadl jsem z budovy rovnou na zem „Ghn!" chvilku jsem se nemohl hýbat. Podíval jsem se nahoru a na de mnou se skláněl titán, natahoval už po mě ruku. Pomalu jsem se zvedl a vystřelil se do vzduchu, jenže nebylo kam utéct, těch pět mě obklíčilo. Váhal jsem co udělat.. K puse jsem si přiblížil levou ruku a váhal jestli se mám přeměnit nebo ne, už jsem skoro do ruky kousl ale rychle jsem ji oddělal a místo toho pevně chytl čepele „Něco jsem snad slíbil"

****

Pře výjezdem se se mnou Heichou bavil „Heichou slibuji že se nepřeměním i když půjde do tuhého, nesmím vás zklamat a taky vám chci dokázat, že se nechci jen spoléhat na titání sílu" zapřísáhl jsem a díval se Heichou rovnou do očí „Dobře, beru tě za slovo ale pokud to porušíš tak počítej s trestem"

****

Vyměnil jsem si poslední čepele a ten titán mě už chytl do ruky a pomalu i stiskl, jenže jsem zapl plyn a z jeho ruky jsem se vysekl a zamířil rovnou proti němu, obletěl jsem ho a sekl ho do zátylku, díky tomu se mi uvolnilo kus cesty, vyběhl jsem na druhou budovu a skočil přímo mezi čtyři co tam zbývali.. Musím to zvládnout!!... furt jsem si opakoval a z mých rukou se začalo odpařovat, tentokrát to bylo ode mě. Zatnul jsem zuby a pokusil se to potlačit ale bez úspěchu.

Po zabití posledního titána mi došel plyn rovnou ve vzduchu, byl jsem v celku vysoko... Sakra!!... zakřičel jsem v mysli a pak jsem ucítil chytnutí „Spratku, ty neumíš šetřit s plynem!" řekl Heichou nahlas „Omlouvám se" řekl jsem krátce. Za chvilku jsme doletěli na můr a tam mě Heichou položil na zeď. Rovnou jsem si lehl, necítil jsem ruce... Přeci jen se titání síla začala projevovat... myslel jsem si a pak Heichou vytasil z kapsy pistoli a vystřelil do vzduchu zelenou světlici „Zvládl si to spratku" podíval se na mě a já se jen usmál „Nadehnal sis i skóre jako voják, ty titány co si zabil v titání formě tak se ti nepočítají ale tyto jo" Už jsem neodpovídal a nic „Oi spratku, slyšel si?" znovu se zeptal Heichou ale já už tvrdě usnul. Než jsem je všechny zabil tak to trvalo skoro celý den, už se stmívalo.

Probral jsem se ale už na pokoji s náplastí na obličeji a jednou rukou obvázanou, do pokoje vešel Heichou a podíval se rovnou na mě..