Please... Be careful.. [Ereri]

03

Mé tělo spadlo z docela velké výšky na zem. Nemohl jsem se hýbat, byl jsem sice stále při vědomí ale dlouho nechybělo abych ztratil vědomí...Je to naposledy co jsem viděl Heichou a ostatní?.. myslel jsem si, ta představa mě ubíjela. Jen jsem viděl jak se obří titání ruce pomalu ale jistě přibližují...Sbohem Heichou... pomalu se mi rozostřoval zrak ale najednou jsem rozmlženě uviděl jak někdo začal do titána nade mnou velkou rychlostí sekat na malé kousíčky. Pak ta osoba přistála u mě a klekla si ke mně „Spratku, říkal jsem aby si na sebe byl opatrný!!" Podle hlasu jsem zjistil, že je to Heichou ale nestihl jsem ani nic říct a už si pamatoval jen tmu a šílený pocit horka po těle.

Byl jsem v bezvědomí nebo byl mrtví, nevěděl jsem co se mnou je, jen jsem byl v temné místnosti a tam nic... Pak jsem se ale objevil doma, byla tam matka, Mikasa a otec, všichni něco dělali a usmívali se „Kde jste se tu vzali?" zeptal jsem se a nic, bez odpovědi... Počkat, nesmím ztratit hlavu!... myslel jsem si a pak se všichni otočili ke mně zády a začali se ztrácet ve tmě, která se tu opět objevila „Hej!" Zavolal jsem na ně ale pak jsem se prudce probral. Nevěděl jsem kde jsem, jestli žiju nebo ne ale asi nejspíš ano. Rozhlédl jsem se po místnosti a pokusil se uklidnit svůj dech. Pak jsem ale ucítil dotek na levé ruce. Otočil jsem pohled vedle postele a tam seděl Heichou s hlavou sklopenou, zavřenými oči a držíc mě za ruku... Heichou spí?... divil jsem se ale pak si sedl ale probral jsem Heichou „Omlouvám se vzbu.." nedořekl jsem a Heichou začal hned ječet „Sakra spratku co sis myslel když si skočil z hradby?!!! Uvědomuješ si riziko?!!! A ještě si ani nedostal rozkaz!!!" tímto mě Heichou dovedl nejvíce překvapit „A nejen to! Mohls zemřít!! Víš jak si nám všem nahnal?! A hlavně, byl si mimo týden!!!" Heichou křičel natolik, že mu došel dech. Zrychleně dýchal a pohled měl sklopený a pevně mi svíral ruku ve své dlani. Nevěděl jsem jak na to zareagovat „Heichou, omlouvám se za způsobené potíže a riskování života ale nemohl jsem to nechat jen tak, vím že tam byli i ostatní ale nejvíc jsem toho tam zmohl já" Chvilku bylo ticho ale pak se Heichou ozval „To možná jo ale pamatuj i na sebe, jsi i člověk ne kompletní titán" Heichou teď už překvapivě nezvyšoval hlas.

Chvilku tu bylo ticho, podíval jsem se směrem z okna, stmívalo se a byl nádherný západ slunce, pak jsem se najednou zeptal „Heichou? Co jste myslel tím na střeše?" chtěl jsem to vědět. Heichou zvedl hlavu a podíval se na mě „Vážně to nevíš? Vážně mě nutíš k tomu abych to řekl?" nechápal jsem a pak mě Heichou chytl za košili a přitáhl si mě k sobě. Políbil mě. Jen jsem hleděl, nic jiné jsem dělat ani nemohl, pak se Heichou oddálil „Jak mohu mít rád spratka jako si ty?" odseknul a na mě se nedíval. Chvilku mi trvalo než jsem to, co řekl, pojal. Heichou pustil mou ruku a vstal, mířil ke dveřím. Přemýšlel jsem co udělat, zvedl jsem se z postele a došel za Heichou ještě než stačil odejít. Chytl jsem ho za ruku a přitáhl si ho k sobě „O co se pokoušíš?!" vyjekl na mě. Objal jsem ho „Nebojte o nic, jinak vím, že by jste mě zabil" Podíval jsem se na něj „To si piš že bych tě zabil" musel jsem se usmát, věděl jsem že to nemyslí vážně. Heichou se odtáhl „Jdu teď na poradu, musím to teď nějaký čas řídit dokud se Erwin nedá do kopy a ty tu nedělej žádné blbosti a víš ty co? Když už můžeš chodit tak by si tu mohl uklidit, je tu špína" to poslední řekl když odcházel... Vidím, že tu bude muset být vždycky čisto... myslel jsem si „Uklidím ale nejprve.." Svlékl jsem si košili a sundal si obvazy, už se z podnich neodpařovalo. Pak se ozvalo klepání „Dále" zavolal jsem, do pokoje vešla Hanji „Vidím že je ti už lépe, musím ti odebrat krev" Sedl jsem si na postel a nastavil ruku.. Nemám rád jehly... myslel jsem si. Hanji mi odebrala krev „Tak to by stačilo, musím provést ještě nějaké další testy, protože jak si zaječel v lidské podobě tak se pohyb titánů zastavil, což je mi záhadné ale ráda to zjistím.." nějak zvláštně se uculovala ale pak ji úsměv přešel „Erene" Zpozornil jsem a koukal se na ni „Ano, děje se něco?" vypadalo to, že bude nějaké vážné téma „Jak si před týdnem riskoval a skočil z toho můru tak už to nedělej, Levimu si nahnal docela hrůzu, nezapomínej na to, že si poslední kdo mu zbyl z jeho oddílu. Všichni jinak už zemřeli, tak na to prosím pamatuj" vstala a mířila k východu...Má pravdu.. myslel jsem si „Budu na sebe dávat pozor, slibuji" zapřísahal jsem se a Hanji se jen pousmála a odešla... Zná přeci jen Heichou víc než já... posundával jsem si zbytek obvazů. U skříně bylo zrcadlo, šel jsem se podívat jak jsem dopadl, ty rány a jizvy byli strašné... Teď nemohu titání sílu použít týden, nejméně... přemýšlel jsem a díval se na ty jizvy. V hlavě mi furt znělo to co mi Hanji řekla.. Jestli je to doopravdy tak jak Hanji říká, nesmím zemřít... myslel jsem si. Ozvalo se klepání na dveře „Erene, pokud si vzhůru tak se máš dostavit na poradu" zavolal Connie. Oblékl jsem se a vyšel z pokoje, Connie tam čekal „Dobře, děkuji" odpověděl jsem a vydal se tam.

Zaklepal jsem a vešel dovnitř „Eren Jaeger, volali jste mě?" Zeptal jsem se a Heichou kývl „Ano posaď se" Sedl jsem si a podíval se na obří mapu na stole „Dobře, všichni jsme se tu shodli, že bude třeba tvé titání síly.. I když mě to netěší ale je to potřeba" podíval se na mě ustaraně „Jistěže, není problém jen... titání sílu budu moct použít až za týden" trochu jsem odklonil pohled „To je v pořádku, ta akce je až za týden. Budeš mít dost času na zotavení. Mimo to, moje 3D MG je na opravě takže to potrvá podobně než budu moct jít na akce" Heichou hlas byl zvláštní „Detaily si probereme den před výjezdem ať to máte všichni čerstvě v hlavě, tak teď rozchod...Akorát Erene, ty tu ještě chvilku buď, potřebuji s tebou něco probrat"

Všichni odešli z místnosti a s Heichou jsem tam zůstal jen já s Heichou „Ano co jste potřeboval?" Podíval jsem se na Heichou „Tak aby bylo jasné, titání sílu použiješ na akci až ti řeknu a druhá věc, Hanji udělala rozbor tvé krve a zjistila, že máš, zatím nezjištěnou, schopnost k zastavení titánů, stačí jen zaječet jak minule ale co k tomu dodala, tak nejspíš to budeš moct použít jen tehdy když jde někomu o život nebo si v nebezpečí" Vysvětlil mi Heichou, nějak jsem to pobral „A ohledně té akce, během tohoto týdne budeš zlepšovat schopnosti vojáka, pro dnešek budeš mít ještě volno ale zítra se vrhneš na plnohodnotný trénink, pomohu ti s čím bude třeba" Nějak mě napadal důvod proč to pro mě dělá „Heichou? Naučil by jste mě pohyb co používáte při boji s titány? Prosím" ...Musím zesílit. A nejen se spoléhat na titání sílu!!... myslel jsem si „Dobře, ale nebudu ti to ukazovat milionkrát, takže zítra v sedm na cvičišti jasný?!" zvýšil hlas „Rozkaz!" Usmál jsem se... Poprvé co mě Heichou bude trénovat... myslel jsem si.