Please... Be careful.. [Ereri]

06 [End]

Heichou stál ve dveřích a pak došel ke mně blíž, byl ticho nic neříkal. Což jsem očekával, že dostanu nějaké kárné opatření nebo nějaký trest. Byl jsem zase v normálním pokoji „Jak se cítíš?" zeptal se Heichou. Jen jsem se na něj unaveně podíval „Pálí mě trochu ruce ale cítím se dobře, Heichou nepřeměnil jsem se, že ne?" Měl jsem pocit, že ano „Neboj se, nepřeměnil si se akorát, trochu si to přehnal tak se objevila trochu ta tvá pára a udělala trochu své" Podíval jsem se na ruce a pak na svůj odraz v prosklené skříni. Měl jsem kolem očí ty rýhy „Ještěže tak" usmál jsem se „Dej se zatím do kopy, za dva dny máme výpravu" řekl Heichou a odešel. Lehl jsem si zpět a dal si ruce za hlavu. Po krátké době jsem zase zaspal.

Brzo ráno jsem se probral a rovnou někdo klepal na dveře, došel jsem otevřít a stála tam Hanji „Zdravím, Erene jsou tu pár věcí, které s tebou musím probrat" tvářila se hodně vážně. Sedla si se mnou na postel a vytáhla nějaké papíry „Když si trénoval v tom rozpadlém můru, zaznamenala jsem u tebe jak si moc potláčel svou titání sílu. To bohužel má následky, nejspíš se nebudeš moct přeměnit, Levi a Erwin to ví ale bude s tím potřeba něco udělat" Pozorně jsem ji poslouchal „Pojď se mnou Erene" vstala a šla ke dveřím. Následoval jsem ji ale podle cesty jsem poznal, že to je do jeji laboratoře. Zavedla mě tam a ukázala kam si mám sednout „Musím stihnout udělat menší test, po kterém budu chytřejší a budu vědět jak ti pomoct, takže prosím nastav levou ruku" vzala stříkačku s jehlou a přiblížila se s ní ke mně. Vyhrnul jsem si rukáv a Hanji mi odebrala krev... Nesnáším jehly... myslel jsem si a pak vstal „Před výjezdem ti něco dám ale k tomu potřebuji výsledek tohoto testu, takže můžeš jít a já se jdu pustit do práce" Rozloučil jsem se s ní a vydal se zpět do pokoje ale když jsem viděl ten východ slunce, musel jsem vyjít na věž a sednout si. Povětšinu jsme tu dávali sušit prádlo ale byl tu nádherný výhled. Díval jsem se na východ slunce a přemýšlel o té akci, nějak jsem z toho měl divný pocit...

Po chvilce došel za mnou i Heichou „Oi spratku, sice máš vlastní pokoj a nejsi v té kleci ale bez dovolení nebo aniž bys někomu řekl tak odejít jen tak nemůžeš" trochu jsem nereagoval „Oi" ozvalo se znovu. Zareagoval jsem „Omlouvám se, jen byl nádherný východ slunce tak jsem se musel jít podívat z výšky" vstal jsem „Ale už jdu zpět" Heichou mě chytl za ruku „Erene? Vážně si to myslel vážně když si potvrdil to, že mě máš rád?" Jen jsem pokývl a Heichou objal, sehnul jsem se a dal Heichou polibek na rty. Viděl jsem na Heichou tvářích mírné zčervenání.

Už uběhla doba do výjezdu, Hanji mi dokonce dala ampuli kde byl titání gen ale musel jsem to použít jen v případě kdy bych se nemohl přeměnit, jinak to má velká rizika. Heichou o tom nevěděl, poprosil jsem Hanji aby mu to neříkala..

Vyjeli jsme a po chvilce jsme zahlédli prvního titána. Heichou mi povolil ho zabít, vystřelil jsem se a chvilku letěl proti tomu titánovi ale udělal jsem vývrtku jako Heichou a setl ho do zátylku. Hned bylo po něm, vrátil jsem se zpět na koně a jel dál.

Za chvilku jsme dojeli do jedne zakázané oblasti. Bylo velké riziko, že se tu nachází nejvíce titánů... Neměl jsem z toho dobrý pocit. Sesedli jsme z koňů a šli dál. Bylo to jedno hodně staré město, všichni z tohoto města dávno zemřeli nebo utekli. Bylo tu až moc velké ticho ale to přerušil křik titána, podle křiku to byl inteligentní titán. Ve vzduchu se objevila rudá světlice. To bylo znamení, že se blíží a v celku rychle. Vystřelili jsme se na polorozpadající se budovy a ze všech stran se hrnuli titáni, musel je zavolat nejspíš ten křik toho inteligentního titána „Erene pojď" Zavolal Heichou, vystřelil se a letěl směrem k jedné z hlouček titánů. Byl jsem ještě dost unavený po tom tréningu ale nepřipouštěl jsem si to. S Heichou jsme začali bojovat proti titánům.

O něco později se to dost zvrtlo, titánů stále přibývalo a nejvíce u nás. Nezvládali jsme to a povětšina vojáků buď zemřela a nebo byla vyčerpaná. Zlomil jsem si své poslední čepele a došel jak m tak Heichou plyn, sletěli jsme k zemi... Sakra... myslel jsem si a vytáhl si tu ampuli Heichou to zahlédl „Spratku nedělej to!" Ale bylo už docela pozdě, lahev jsem rozkousl a obsah se mi vylel do pusy, polkl jsem a z mého těla se uvolnilo velké množství páry. Kousl jsem se do ruky a přeměnil. Začal jsem bojovat s ostatními titány, unikalo ze mě množství páry nadále což mě i docela dost krylo. Mé ruce se začali spojovat s titáním tělem. Musel jsem to rychle vyřídit. Malé titány jsem rozšlápl a velkým rozkousal krky.

Po boji se mé titání telo rozpadlo na kousky „Erene!!" Zaječel Heichou a doběhl k mému tělu, co leželo na zemi bez ruk a noh, ty mi zhltlo titání tělo.. Nemohl jsem se hýbat a z mého těla se neustále odpařovala masa páry... „Oi spratku, co si myslíš, žes dělal? Uvidíš, vrátíš se zpět do cely!" Nadával ale já se jen usmál „H-Heichou, nevím jestli toto zvládnu" Z mého těla se opět uvolnila větší masa páry a mé tělo se začalo svraskávat.. „O-Oi spratku!" vyjekl Heichou. Měl jsem docela dost vysokou horečku. Hanji rychle přiletěla a když mě zahlédla tak kývla na ne „Promiň Levi ale pro něj je pozdě" Pomalu se mi zavírali oči „H-Heichou... prosím vás, podívejte se za mě na moře" ucítil jsem padnout kapku na tvář. Ztrácel jsem obraz a mé tělo posedla pára a vypařila ho z povrchu zemského.. „Spratku!" zaječel Heichou, který vzal klíček co jediný po mě zbyl.

-O několik let později-

Zem byla bez titánů a Heichou byl o něco starší. Došel na písčitý povrch a pak jeho nohy zaplavila voda, vytáhl klíček co po Erenovi nosil a držel ho v pěsti „Spratku, tak jsme tu" řekl nahlas a držel klíček a díval se na moře a za ním byli ostatní z legie.