Please... Be careful.. [Ereri]

02

Nevěřil jsem tomu co se děje „Jdeme Heichou..." Chtěl jsem vstát ale Heichou mi to nedovolil „Proč?!!" Vyletěl jsem „Nepůjdeš tam! Je to nebezpečné a pro tebe by to mohlo být smrtelné když si v tomto stavu!!" křičel na mě Hlasitě „To tu mám jen sedět a nic nedělat?! Vždyť se titáni dobývají do hradeb!!" Křičel jsem co to jen šlo a pak se Armin ozval „Budete se tu jen hádat nebo půjdete pomoct?! Je pozdě na hádky!" Otočil se a rozběhl se směrem k východu. Sklopil jsem hlavu a přemýšlel nad tím co udělat... „Heichou věřte že budu v pořádku" Koukl jsem se na něj s vážným pohledem v očích „To říkáš teď, ale uvědom si, že jsem tvůj nadřízený a ty budeš respektovat mé rozhodnutí spratku" Byl přísný...Proč mu tolik vadí abych šel do akce?... přemýšlel jsem a pomalu vstal z postele „Pokud s tím ale něco neuděláme tak bude pozdě, hradba bude zničena a hodně lidí přijde o život" Sice mi nebylo nejlépe ale byl jsem připraven jí do boje, ať už jako voják tak jako titán, nic jiné mi nezbylo.. Bimbání zvonů se stupňovalo „Heichou, pokud tu hodláte jen tak stát tak jdu sám a pokud se mi budete chtít nějak rozmluvit nebo zabránit mi mém rozhodnutí, tak i přes to půjdu" Asi jsem si nebyl vědom rizika z toho co jsem právě řekl ale musel jsem „Tak dobře. Asi s tebou nic nenadělám tak ti to budu muset dovolit"

Heichou konečně povolil a dovolil mi se zúčastnit akce. Došli jsme do šaten a začali se převlékat. Už jsem si na sebe dával popruhy a v tu se od Heichou ozvalo „Buď na sebe opatrný..Prosím" Teď mě doopravdy hodně překvapil. Otočil jsem se na Heichou a on si zrovna uvazoval šátek, co obvykle nosí kamkoliv jde. Zapl jsem si popruh a došel k Heichou blíž. Klekl jsem si, protože Heichou seděl na lavičce „Nebojte Heichou, budu na sebe dávat pozor co nejvíce to půjde a zároveň se vás budu pokoušet chránit" Podíval jsem se Heichou přímo do očí, on ale sklopil hlavu a nějak na to zvlášť nereagoval...Možná mě za to Heichou bude nenávidět a možná mě rozseká na kousky ale za to riziko to stojí.. Vzal jsem Heichou za bradu a zvedl mu hlavu. Přiblížil jsem se k jeho rtům a políbil ho v celku dlouhým polibkem. Heichou byl zaražen a překvapivě se ani nebránil. Chtěl jsem se zeptat proč mi to dovolil ale radši jsem se neptal. Oddálil jsem se a dooblékal se. Nasadil jsem si i 3D MG. Heichou se také dooblékal „Jdeme?" zeptal jsem se a Heichou mě zastavil ale pak pustil „Jdeme" řekl a my jsme se vydali ze sídla a rovnou se vystřelili a letěli k hradbám. Sledoval jsem Heichou a přidal trošku plynu abych ho dohnal na stejnou úroveň

„Heichou?" Zeptal jsem se

„Ano?" zareagoval

„Proč jste mi nezabránil v tom abych vás políbil?" musel jsem se zeptat...pokud by se něco stalo, musel jsem vědět důvod proč mi to Heichou dovolil.

Heichou se na mě ani nepodívat a zastavil na jedné z budov, také jsem musel zastavit, přišel ke mně a chytl za triko „Spratek jako ty by si to měl uvědomit" Pak mě pustil a opět se vznesl do vzduchu... Že by mě měl rád?... myslel jsem si, byla to jediná možná odpověď, která by tomu i odpovídala.. „Heichou čekejte!" Zavolal jsem a vystřelil se směrem za ním.

Netrvalo dlouho a už jsme byli na hradbách a stáli vedle Hanji „Levi nekecej, tys dovolil i Erenovi?" Zeptala se v celku s úsměvem „Jo, nedalo se ho odradit" Měli společně dlouhou debatu „Dobře, takže, Erwin jak dobře víš tak nemůže do boje, proto potřebujeme tebe a pak hlavně Erena, dovede za malou dobu zabít poměrně hodně titánů" Mezitím co si povídali jsem došel na okraj hradeb a sledoval kolik jich tu je... Je jich tu vážně hodně, více než obvykle. Toto jestli zvládnu tak... Zatřásl jsem hlavou, vybavovali se mi šílené myšlenky zrovna v tuto dobu. Musel jsem se uklidnit.. Podíval jsem se na dlaň, stále tam byla jizva. Zatnul jsem ji „Erene, titání sílu použij jen když to bude nutné, pokus se to zvládnout jako voják" řekl Heichou když byl za mnou. Otočil jsem se k němu „Myslíte?" Asi věděl kam tím směřuji „Ano, následuj mé pohyby a zkus se je zopakovat" Jen co to Heichou dořekl tak se vznesl do vzduchu a letěl k titánům, bylo to znamení i pro mě, že mám už letět. Vystřelil jsem se do vzduchu a jak Heichou chtěl tak jsem opakoval jeho pohyby, neměl jsem sice rychlost jak Heichou ale pomalu jsem ho doháněl. Zamířil jsem k jednomu z titánů a sekl ho na zátylku... Můj úplně první titán... usmál jsem se ale nesměl jsem ztrácet hlavu, slavit mohu až pak.

Sem tam jsem sledoval Heichou jak letí abych věděl jak mám postupovat dál. Pak jsem ale ztratil na Heichou zrak, už jsem ho mezi těmi titány neviděl „Sakra!" Zaječel Heichou, doletěl jsem na místo odkud se to ozvalo. Okolo stálo asi sedm titánů různých velikostí „Erene ztrať se!! Zasekla se mi kotva nemá to cenu!" Když to na mě Heichou zakřičel tak jsem ztrnul...Co teď? Co mám dělat?!...křičel jsem na sebe v mysli a snažil se něco vymyslet.. Nesmím ale utéct!... „Leť pryč!!!" zařval znovu. Viděl jsem jak Heichou berou za vytažené lano a berou ho blíž k sobě „HAAAA!!!!!!!" Zaječel jsem co to jen šlo a pohyb titánů se z ničeho nic zastavil. Zatnul jsem zuby a letěl k Heichou, vzal jsem ho a odnesl ho do bezpečí na vrch hradeb za ostatními „Ty spratku! Říkal jsem ti ať letíš pryč! Bylo to nebezpečné!" Křičel na mě „Heichou, pokud jste si nevšiml, pohyb titánů se zastavil" vstal jsem, trochu se mi zamotala hlava...To nic není... myslel jsem si a došel jsem na kraj hradeb a díval se na ty titány... Je jich už méně, to bych mohl dodělat... myslel jsem si a sundal si 3D MG „Spratku, co se chytáš udělat! Nedostal si povolení!" Ječel na mě Heichou „To možná ne ale pokud něco neudělám tak hradby budou probořeny" Odstoupil jsem od kraje. Otočil jsem pohled na Heichou a pro případ se na něj naposledy podíval.. Rozběhl jsem se a skočil rovnou z hradby, bez 3D MG. Přiblížil jsem si ruku k ústám a kousl se do ni. Objevil se hned blesk a já se změnil v titána. Vydechl jsem páru a otočil se s titáním tělem k ostatním titánům.. Titání schránka pálila, zavřel jsem oči a pokusil se nějak soustředit a zahnat to pálení..povedlo se. Titáni se dali do pohybu, musel jsem si vzpomenout na boj s Annie, postupoval jsem podobně.

Po chvilce boje se mi levá ruka začala spojovat s titáním tělem... Kruci! Nesmím se poddat titánímu tělu.. Zatnul jsem zuby a hluboce vydechl. Zaječel jsem a vydal se čelem ostatním titánům co zbyli. Viděl jsem, že tam jsou akorát tři titáni... Musím si pohnout... myslel jsem si a šel to rychle ukončit... Nejen z toho aby byl už klid ale z toho, že mě titání tělo vařilo a pomalu se chystalo se rozpadnout... Blížil jsem se k už poslednímu ale mé titání tělo už nevydrželo ten nápor a zničilo se...