Please... Be careful.. [Ereri]

04

V sedm ráno jsem byl na cvičišti, měl jsem svou 3D MG. Když jsem se Heichou zeptal, jak mě hodlá učit tak mi řekl, že má pro to něco záložního, tak jsem zvědav. Heichou měl ale zpoždění, tak jsem si kontroloval kotvičky. Pak ale Heichou přistál. Jen jsem hleděl „Promiň za zpoždění, musel jsem zprovoznit starou 3D MG" Díval jsem se, že je už hodně opotřebená „Dobře, tak začneme, dobře mě sleduj ano, ukážu ti to maximálně dvakrát, poleť za mnou" Jen co to Heichou dořekl tak už letěl. Vystřelil jsem se do vzduchu a přidal plynu...Heichou letěl rychle, trochu jsem mu nestačil... Pokud letí na staré 3D MG, tak tomu trochu nechci věřit... myslel jsem. Heichou se na mě otočil „Uber plynu a trošku se nakloň dopředu, ušetříš plyn a zvýšíš tím rychlost a jak se zhoupneš trošku se více vyšvihni" Pokývl jsem a udělal přesně co po mě chtěl, fungovalo to „Víc plynu používej jen v krizi" Pomalu jsem doháněl Heichou „Dobře, jdeme" Heichou zrychlil až neuvěřitelnou rychlostí a sejmul 'trénovacího' titána. Sledoval jsem jeho pohyb. Změnil jsem si držení čepelí, vyhoupl jsem se a sekl do zátylku...Dal jsem do toho málo síly... myslel jsem si a Heichou letěl dál „Poleť" Kývl jsem a letěl dál „Teď to nechávám na tobě" řekl Heichou „Dobře"

Po třech hodinách tréninku jsem ležel na zemi a rychle dýchal, třásli se mi trochu ruce... Všechny čepele jsem si zničil... Vydechl jsem a podíval se na ruce, ze kterých se mi odpařovalo. Přistál u mě Heichou „V pohodě?" Zeptal se. Dal jsem ruce na zem a pomalu si sedl „Ano, jen jsem držel až moc silně rukojeť čepelí" Heichou se na ně podíval „No, tak to bude potřeba opravit, trošku si to rozmáčkl" Heichou si sedl vedle mě „Na to že si takový trénink ještě neabsolvoval tak ti to šlo v celku dobře, v každém případě, další čtyři dny tento trénink budeš opakovat, budu na tebe dohlížet a řeknu aby ti sem těch titánů trochu přidali" Pokývl jsem „Erene, jestli budeš chtít tak můžeme jít do jednoho z můru. V jednom se pohybují normální titáni, takže by trénink měl lepší účinek" Navrhl Heichou „Myslíte, že to je dobrý nápad?" zeptal jsem se „Myslím nebo ne, proti živým titánům se dá naučit mnohem lépe než na těchto z kusů dřeva" Přemýšlel jsem jestli to přijat nebo ne „Dobře, přijímám" odpověděl jsem a podíval se na Heichou „Tak tedy, zítra budeme ještě tu a pak vezmeme pár lidí a pojedeme do jednoho z probouraného můru ale upozorňuji tě, mohou vyběhnout z nějakých domů takže budeš muset být co nejvíc ve střehu" Heichou se zvedl „Tak tedy, zvedej se a jde se dál trénovat, musíš se naučit vyhýbat" Zvedl jsem se „Rozkaz!" vystřelil jsem se do vzduchu a takto trénoval další tři nebo čtyři hodiny.

Po tréninku jsem se musel jít umyt „Tak to vypadá, že to tričko už nepoužiju.." Vydechl jsem a chystal si svléknout kalhoty ale pak se objevil Heichou a hodil po mě košili „Na, budeš ji potřebovat" Chytl jsem ji a odložil ji na čisté místo. Sundal jsem ze sebe zbytek oblečení a odložil ho jinam. Na mém těle byli furt jizvy a asi jen tak nezmizí. Najednou ke mě Heichou došel a také vysvléknutý „Dám si sprchu s tebou" podíval se na mě... Je fakt drobný... jen jsem ho nenápadně projel pohledem a pak jsem pustil sprchu. Byl jsem docela unaven. Kapky vody jak mi stékali po jizvách a rýhách co jsem ještě na těle měl tak docela pálily „Umyl by si mi záda?" zeptal se Heichou „Jistěže" Odpověděl jsem a Heichou se ke mně otočil zády. Vzal jsem mýdlo a chystal se mu záda umýt ale uviděl jsem na Heichou zádech v celku velkou jizvu „H-Heichou? Z čeho máte tu obří jizvu na zádech?" zeptal jsem se „To je ještě z dob co jsem byl v podzemí" Odpověděl... Podzemí?... chvilku mi trvalo něž jsem si vybavil co to je ale pak jsem si vzpomněl, že mi matka jednou o podzemí říkala.

Po sprše jsem odešel do pokoje. Heichou se mnou nešel říkal, že má ještě něco na práci. Došel jsem k oknu a otevřel ho, stmívalo se. Poslední dobou jsem se rád díval na stmívání slunce... Kdo ví jak vypadá u moře... Přemýšlel jsem... Rád bych se tam podíval s Heichou... opřel jsem se o parapet. Zavřel jsem oči a začal vzpomínat na poslední boj.. Měl bych se vážně o sebe trošku víc starat, nechci aby přišel den kdy bych Heichou viděl naposledy... Měl bych se naučit ovládat i titání sílu lépe, lépe než teď. Z ničeho nic se ozvalo klepání „Dále" zavolal jsem a do pokoje došla Hanji „Taaak můj drahý Erene, mám tu detailní výsledky z toho testování, musím říct, že lepší výzkum jsem si ještě nezažila" Podíval jsem se na ni „Omlouvám se Erene, nemohla jsem si pomoct. Možná bude lepší když si sedneme, nebude to zrovna na krátkou dobu" Kývl jsem, sedli jsme si a Hanji mi podala nějaký papír s výsledky „Zadívej se spíš na spodní řádky, ty tě myslím budou zajímat mnohem více" Přečetl jsem si to „Počkejte paní Hanji ale to znamená..." Přerušila mě „Ano, znamená to, že nejsi jen tak inteligentní titán. Existuje vůdce titánů, co je dovede ovládat buď hlasem a nebo křikem, podle všeho ti byli dány do těla geny zrovna od titáního vůdce" Zatnul jsem pěsti... Nějak tomu nechci věřit ale není to poprvé co se pohyb titánů v mé blízkosti zastavil... Myslel jsem si „A Erene, ty léky co jsem ti dala, tak ty můžeš vysadit, vypadá to, že je nebudeš potřebovat" Usmála se a já ji podal papíry zpět „Děkuji paní Hanji" poděkoval jsem a Hanji odešla. Zvedl jsem se a šel zpět k oknu. Podíval jsem se na dlaň... Musíme se co nejdříve dostat do domu a hlavně do otcovi skrýše...

O hodinu později jsem si lehl a usnul. Ráno jsem se probral a cítil vedle sebe někoho ležet, otočil jsem pohled a viděl Heichou... To usnul?... myslel jsem si a pomalu si sedl. Heichou se otočil bokem ke mně „Dobré" šeptl „Dobré ráno" řekl jsem nazpět „Asi poprvé co jsem usnul na posteli" Heichou přemýšlel nahlas „No nic, vstáváme a jdeme na cvičiště"

Tento den jsme trénovali snad celý. Heichou zařídil na zítra už výjezd do probouraného můru. Probrali jsme i nějaké ty věci okolo toho. V celku by mě zajímalo do kterého pojedeme..

Další den

S Heichou a některými lidmi jsme stáli na pozici a připraveni na výjezd. Překvapivě tam nebyla ani Mikasa a ani Armin „Všichni, připraveni na výjezd?" Zavolal Heichou, všichni jsme zakřičeli na ano „Jedeme!" Brána z můru se otevřela a my vyjeli. Bylo nás jen pár, tuším že ostatní budou stát na zdi co ještě zůstala a s Heichou budu na bojišti.